Normy jako EN 1990 a ASCE 7 stanovují pravidla pro kombinování nezávislých účinků v různých návrhových situacích. Účinky jsou na sobě nezávislé, pokud jsou různého původu a vztah mezi nimi lze s ohledem na spolehlivost nosné konstrukce zanedbat.
Podle této koncepce je třeba pro automatické skládání do kombinací zadat účinky (A), kterým se přiřadí zatěžovací stavy. Kategorie účinků definované pro zatěžovací stavy (viz kapitola Zatěžovací stavy ) tvoří základ pro klasifikaci zatěžovacích stavů.
Základní údaje
V záložce Základní údaje se stanovují kritéria pro klasifikaci a skládání zatěžovacích stavů. V 'Seznamu' jsou uvedeny všechny kategorie účinků, které jsme použili při vytváření zatěžovacích stavů.
Nastavení
U vybraného účinku je předem nastavena 'kategorie účinků'. Odpovídá kategorii příslušných zatěžovacích stavů. V záložce Přiřazení je možné zkontrolovat zatěžovací stavy, které jsou přiřazeny k danému účinku.
'Typ účinku' určuje, jak se mají zatěžovací stavy daného účinku zohlednit při skládání. V seznamu jsou k dispozici tři možnosti výběru (viz obrázek Účinky):
- Současně: všechny zatěžovací stavy daného účinku je možné kombinovat libovolně. Mohou se vyskytovat společně v jedné kombinaci.
- Střídavě: v kombinaci může působit pouze jeden ze zatěžovacích stavů daného účinku. To je například případ větru z různých směrů.
- Rozdílně: v daném účinku je možné definovat rozlišené vztahy mezi zatěžovacími stavy. V záložce 'Přiřazení' se zobrazí další sloupec, v němž lze jednotlivé zatěžovací stavy přiřadit určité skupině. Lze tak určit, které zatěžovací stavy daného účinku působí současně nebo střídavě.
Přiřazení
Každému účinku se přiřadí určité zatěžovací stavy. Klasifikace se provádí podle kategorií účinků, které byly definovány pro jednotlivé zatěžovací stavy (viz kapitola Zatěžovací stavy ).
Pokud chceme nějaký zatěžovací stav z určitého účinku odstranit, dvakrát na něj klikneme.