4.3 Materiály

Materiál je třeba definovat při zadávání ploch, průřezů a těles. Vlastnosti materiálu ovlivňují tuhost těchto objektů.

Každému materiálu je přiřazena barva, která se standardně používá k zobrazení objektů v renderovaném modelu (viz kapitola 11.1.9).

Při vytváření nového modelu jsou předem nastaveny dva naposledy použité materiály.

Uživatel může zvolit pro materiál libovolné označení. Pokud se uvedený název shoduje s některou položkou v databázi materiálů, načte RFEM materiálové charakteristiky.

Modul pružnosti v tahu nebo tlaku (E) udává poměr mezi normálovým napětím a osovým přetvořením.

Úpravy jednotek materiálu lze provést příkazem z hlavní nabídky Úpravy → Jednotky a desetinná místa… nebo pomocí příslušného tlačítka.

Modul pružnosti ve smyku (G) udává poměr smykového napětí a zkosení v příslušné rovině.

Mezi modulem E a G a Poissonovým součinitelem ν je dán následující vztah:

$E=2G \left(1+\nu \right)$

U izotropních materiálů se hodnota Poissonova součinitele obvykle pohybuje mezi 0,0 a 0,5. Pokud je hodnota vyšší než 0,5 (např. guma), lze předpokládat, že se nejedná o izotropní materiál. Před provedením výpočtu se zobrazí dotaz, jestli se má použít ortotropní materiál.

Objemová tíha γ udává tíhu materiálu na objemovou jednotku.

Tento údaj má význam především pro zatěžovací stav ‚Vlastní tíha‘. Automaticky zohledněné vlastní zatížení konstrukce se spočítá na základě objemové tíhy a průřezových ploch použitých prutů, resp. ploch a těles.

Tento součinitel popisuje lineární vztah mezi změnami teplot a délky materiálu (protažení při zahřátí, zkrácení při ochlazení).

Součinitel teplotní roztažnosti má význam pro typy zatížení ‚Rovnoměrná teplota‘ a ‚Nerovnoměrná teplota‘.

Tento součinitel popisuje únavovou pevnost materiálu, přičemž se používá index M. Součinitelem spolehlivosti γ_M lze také redukovat tuhost při výpočtu (viz kapitola 7.3.1).

Součinitel γ_M se nesmí zaměňovat s faktory spolehlivosti, které se zohledňují při výpočtu návrhových vnitřních sil. K dílčím součinitelům spolehlivosti γ se přihlíží při skládání zatěžovacích stavů do kombinací zatížení nebo kombinací výsledků.

V seznamu máme na výběr z 12 různých materiálových modelů.

Pokud je třeba blíže definovat určité parametry, můžeme použít tlačítko [Upravit detaily pro nelineární materiálový model...] v dialogu nebo příslušné tlačítko v tabulce.

Tuhostní vlastnosti materiálu nejsou závislé na směru. Lze je popsat pomocí rovnice 4.1. Platí přitom následující podmínky:

• E > 0
• G > 0
• -1 <ν ≤ 0,5 (u ploch a těles, žádná horní mez u prutů)

Matice poddajnosti (inverzní matice tuhosti) má pro plochy následující tvar:

$\left[\begin{array}{c}{\epsilon }_x\\ {\epsilon }_y\\ {\gamma }_{xy}\\ {\gamma }_{yz}\\ {\gamma }_{xz}\end{array}\right]=\left[\begin{array}{ccccc}\frac{1}{E}& -\frac{\nu }{E}& 0& 0& 0\\ -\frac{\nu }{E}& \frac{1}{E}& 0& 0& 0\\ 0& 0& \frac{1}{G}& 0& 0\\ 0& 0& 0& \frac{1}{G}& 0\\ 0& 0& 0& 0& \frac{1}{G}\end{array}\right]·\left[\begin{array}{c}{\sigma }_x\\ {\sigma }_y\\ {\tau }_{xy}\\ {\tau }_{yz}\\ {\tau }_{xz}\end{array}\right]$

Nelineární vlastnosti izotropního materiálu lze určit v dialogu.

Hranice plasticity ideálně nebo bilineárně elastického materiálu je nutné zadat odděleně pro tah (f_y,t) a pro tlak (f_y,c). K realistickému znázornění materiálového chování lze definovat také pracovní diagram (viz obr. 4.44).

Pokud pracujeme s modelem konstrukce typu 3D (viz obr. 12.23), můžeme v příslušném dialogu definovat plastické vlastnosti izotropního materiálu. V RFEMu se uvažují tyto parametry u prutových prvků např. v případě plastického výpočtu kinematického řetězce.

• Dialog Rozdělit prut pomocí n vnitřních uzlů (viz obr. 11.91), způsob dělení Vytvořit vnitřní body bez rozdělení linie
• Dialog Nastavení sítě prvků (viz obr. 7.10), volba Dělení použít pro přímé pruty s minimálním počtem dělení prutů 10

V dialogu se zadají parametry ideálně nebo bilineárně plastického materiálu. K realistickému znázornění materiálového chování lze definovat také pracovní diagram.

Materiálové vlastnosti lze definovat zvlášť pro kladnou a zápornou oblast. V poli Počet kroků určíme počet definičních bodů pro každou oblast. V obou seznamech pak můžeme zadat přetvoření ε a příslušná normálová napětí σ.

Pro zadání průběhu po posledním kroku máme několik možností: přetržení v případě selhání materiálu při překročení určité hodnoty, tečení pro přenos omezený na maximální napětí, průběžně pro stejný průběh jako v posledním kroku anebo zastavení při stanovení maximálního přípustného přetvoření.

Hodnoty lze načíst i z tabulky ve formátu [Excel].

Materiálové vlastnosti doporučujeme zkontrolovat v dynamickém zobrazení v sekci Pracovní diagram. V poli E_i pod tímto obrázkem se zobrazí modul pružnosti E v aktuálním definičním bodu.

Tlačítkem v dialogu můžeme pracovní diagramy uložit a použít i v jiných modelech.  Pomocí tlačítka lze importovat diagramy, které uživatel definoval.

Pomocí tohoto materiálového modelu je možné zobrazit vlastnosti nelineárních materiálů pro plochy a tělesa. Modelu se nepředává žádná energie (konzervativní pohled). Vzhledem k tomu, že v případě zatížení i odlehčení platí stejné vztahy mezi napětím a přetvořením, nevznikají po odlehčení trvalá plastická přetvoření.

Je nutné zadat hranice plasticity f_y,t  ideálně nebo bilineárně elastického materiálu. Pro hypotézy podle von Misese a podle Trescy platí stejnou měrou pro tah a tlak. K realistickému znázornění materiálového chování lze definovat také pracovní diagram (viz obr. 4.44).

Matice pružnosti je izotropně tlumena, aby byly splněny pracovní linie srovnávacího napětí a přetvoření v pracovním diagramu.

V sekci Hypotéza přetvoření jsou na výběr čtyři výpočtové metody:

• von Mises:

${\sigma }_{eqv}=\sqrt{{\sigma }_x^2+{\sigma }_y^2-{\sigma }_x{\sigma }_y+3{\tau }_{xy}^2}$

${\epsilon }_{eqv}=\frac{{\sigma }_{eqv}}{E}$

• Tresca:

${\sigma }_{eqv}=\sqrt{{({\sigma }_x-{\sigma }_y)}^2+4{\tau }_{xy}^2}$

• Drucker-Prager:
• Analyzuje se kritérium, které se blíží hodnotě 1 (v plastickém smyslu). Tahová a tlaková napětí interagují v rovnicích. Při vyhodnocování by mělo být pod položkou Kritéria uvažováno využití, nikoliv napětí.

• Mohr-Coulomb:
• Stejně jako v případě modelu Drucker-Prager se analyzuje kružnice napětí, která však vychází vychází z hypotézy podle Trescy.

Volba Pouze lineárně elastický umožňuje deaktivovat nelineární vlastnosti materiálu například pro srovnávací posouzení.

V případě tohoto materiálového modelu se v pružné oblasti chová materiál jako izotropní. Plastická oblast je založena na podmínce plasticity podle von Misese (J2 plasticita) s uživatelsky zadanou mezí kluzu srovnávacího napětí pro plochy a tělesa.

V dialogu se zadají parametry ideálně nebo bilineárně plastického materiálu. K realistickému znázornění materiálového chování lze definovat také pracovní diagram (viz obr. 4.44). Podle von Misese a podle Trescy platí pro tah i tlak stejné hranice plasticity.

Podmínky plasticity pro 2D prvky např. podle von Misese jsou vyjádřeny rovnicí 4.3. Podmínky plasticity pro 3D prvky

${\sigma }_v=\frac{1}{\sqrt{2}}\sqrt{({\sigma }_x-{\sigma }_y{)}^2+({\sigma }_y-{\sigma }_z{)}^2+({\sigma }_x-{\sigma }_z{)}^2+6({\tau }_{xy}^2+{\tau }_{xz}^2+{\tau }_{yz}^2)}$

Při pružně-plastickém výpočtu se celkové přetvoření ε rozdělí na pružnou složku ε_el a plastickou složku ε_pl.

$\epsilon ={\epsilon }_{\mathrm{el}}+{\epsilon }_{\mathrm{pl}}$

Toto rozdělení však platí pouze za předpokladu, že plastická přetvoření jsou malá (ε_pl < 0,1). Pokud plastická přetvoření překročí tuto mezní hodnotu, je třeba výsledky plastické analýzy hodnotit opatrně. To je důležité zejména pro výpočty podle teorie III. řádu (zohlednění velkých deformací).

U materiálu lze zadat tuhostní vlastnosti odlišné pro oba směry plochy x a y. Můžeme tak například modelovat žebrové stropy nebo směry napětí vyztužených stropů. Osy x a y plochy jsou na sebe v rovině plochy kolmé (srov. obr. 4.75).

Tento materiálový model umožňuje přiřadit ortotropní vlastnosti najednou všem plochám z určitého materiálu. Můžeme je ovšem definovat také pro každou plochu zvlášť (viz kapitola 4.12).

Pružný ortotropní materiál charakterizují E moduly pružnosti E_x a E_y, smykové moduly G_yz, G_xz a G_xy a dále Poissonovy součinitele ν_xy a ν_yx. Matice poddajnosti (inverzní matice tuhosti) má následující tvar:

$\left[\begin{array}{c}{\epsilon }_x\\ {\epsilon }_y\\ {\gamma }_{xy}\\ {\gamma }_{yz}\\ {\gamma }_{xz}\end{array}\right]=\left[\begin{array}{ccccc}\frac{1}{E_x}& -\frac{{\nu }_{yx}}{E_y}& 0& 0& 0\\ -\frac{{\nu }_{xy}}{E_x}& \frac{1}{E_y}& 0& 0& 0\\ 0& 0& \frac{1}{G_{xy}}& 0& 0\\ 0& 0& 0& \frac{1}{G_{yz}}& 0\\ 0& 0& 0& 0& \frac{1}{G_{xz}}\end{array}\right]·\left[\begin{array}{c}{\sigma }_x\\ {\sigma }_y\\ {\tau }_{xy}\\ {\tau }_{yz}\\ {\tau }_{xz}\end{array}\right]$

Mezi hlavním Poissonovým součinitelem ν_xy a vedlejším Poissonovým součinitelem ν_yx je dán následující vztah:

$\frac{{\nu }_{yx}}{E_y}=\frac{{\nu }_{xy}}{E_x}$

Pro pozitivně definitní matici tuhosti musí být splněny následující podmínky:

• E_x > 0;     E_y > 0
• G_yz > 0;    G_xz > 0;    G_xy > 0

V trojrozměrném materiálovém modelu lze elastické tuhosti definovat zvlášť v každém směru tělesa. Můžeme tak např. modelovat pevnostní vlastnosti materiálů na bázi dřeva.

Matice poddajnosti má následující tvar:

$\left[\begin{array}{c}{\epsilon }_x\\ {\epsilon }_y\\ {\epsilon }_z\\ {\gamma }_{yz}\\ {\gamma }_{xz}\\ {\gamma }_{xy}\end{array}\right]=\left[\begin{array}{cccccc}\frac{1}{E_x}& -\frac{{\nu }_{yx}}{E_y}& -\frac{{\nu }_{zx}}{E_z}& 0& 0& 0\\ -\frac{{\nu }_{xy}}{E_x}& \frac{1}{E_y}& -\frac{{\nu }_{zy}}{E_z}& 0& 0& 0\\ -\frac{{\nu }_{xz}}{E_x}& -\frac{{\nu }_{yz}}{E_y}& \frac{1}{E_z}& 0& 0& 0\\ 0& 0& 0& \frac{1}{G_{yz}}& 0& 0\\ 0& 0& 0& 0& \frac{1}{G_{xz}}& 0\\ 0& 0& 0& 0& 0& \frac{1}{G_{xy}}\end{array}\right]·\left[\begin{array}{c}{\sigma }_x\\ {\sigma }_y\\ {\sigma }_z\\ {\tau }_{yz}\\ {\tau }_{xz}\\ {\tau }_{xy}\end{array}\right]$

Mezi hlavními Poissonovými součiniteli ν_yz, ν_xz, ν_xy a vedlejšími Poissonovými součiniteli ν_zy, ν_zx, ν_yx jsou dány následující vztahy:

$\frac{{\nu }_{zy}}{E_z}=\frac{{\nu }_{yz}}{E_y}; \frac{{\nu }_{zx}}{E_z}=\frac{{\nu }_{xz}}{E_x}; \frac{{\nu }_{yx}}{E_y}=\frac{{\nu }_{xy}}{E_x}$

Pro pozitivně definitní matici tuhosti musí být splněny následující podmínky:

• E_x > 0;      E_y > 0;      E_z > 0
• G_yz > 0;    G_xz > 0;    G_xy > 0

Materiálový model Tsai-Wu propojuje plastické a ortotropní vlastnosti. Lze tak modelovat materiály s anizotropními vlastnostmi jako např. dřevo či umělé materiály. Při plastizaci materiálu zůstávají napětí konstantní. Dochází k jejich redistribuci v závislosti na tuhosti v jednotlivých směrech.

Pružná oblast odpovídá materiálovému modelu Ortotropní - 3D (viz výše). Pro plastickou oblast platí následující podmínka plasticity podle Tsai-Wu:

$f_{\text{crit}}\left(\sigma \right)=\frac{1}{C}\left[\frac{({\sigma }_x-{\sigma }_{x,0}{)}^2}{f_{t,x}{f}_{c,x}}+\frac{({\sigma }_y-{\sigma }_{y,0}{)}^2}{f_{t,y}{f}_{c,y}}+\frac{({\sigma }_z-{\sigma }_{z,0}{)}^2}{f_{t,z}{f}_{c,z}}+\frac{{\tau }_{yz}^2}{f_{v,yz}^2}+\frac{{\tau }_{xz}^2}{f_{v,xz}^2}+\frac{{\tau }_{xy}^2}{f_{v,xy}^2}\right]$

kde je

${\sigma }_{x,0}=\frac{f_{t,x}-f_{c,x}}{2}$

${\sigma }_{y,0}=\frac{f_{t,y}-f_{c,y}}{2}$

${\sigma }_{z,0}=\frac{f_{t,z}-f_{c,z}}{2}$

$C=1+{\left[\frac{1}{f_{t,x}}+\frac{1}{f_{c,x}}\right]}^2\frac{E_x{E}_{p,x}}{E_x-E_{p,x}}\alpha +\frac{{\sigma }_{x,0}^2}{f_{t,x} f_{c,x}}+\frac{{\sigma }_{y,0}^2}{f_{t,y }{f}_{c,y}}+\frac{{\sigma }_{z,0}^2}{f_{t,z} f_{c,z}}$

f_t,x, f_t,y, f_t,z : plastická mezní pevnost v tahu ve směru osy x, y, nebo z
f_c,x, f_c,y, f_c,z : plastická mezní pevnost v tlaku ve směru osy x, y nebo z
f_v,yz, f_v,xz, f_v,xy : plastická mezní pevnost ve smyku ve směru yz, xz nebo xy
E_p,x : modul zpevnění
α : stavová proměnná zpevnění

$\alpha =\sum _i\Delta {\gamma }_i$

Veškeré pevnosti je třeba zadat jako kladné hodnoty.

Podmínku plasticity si můžeme představit jako plochu ve tvaru elipsy v šestirozměrném prostoru napjatosti. Pokud má jedna ze složek napětí konstantní hodnotu, lze plochu promítnout do trojrozměrného prostoru napětí (viz obr. 4.51).

Pokud je hodnota f_y (σ) podle rovnice 4.12 menší než 1, jsou působící napětí v pružné oblasti. Plastická oblast je dosažena, jakmile f_y (σ) = 1. Hodnoty větší než 1 nejsou přípustné. Model lze charakterizovat jako ideálně plastický, tzn. nedochází ke zpevnění.

S tímto elastoplastickým materiálovým modelem je možné uvažovat změkčení materiálu, které se může lišit v lokálním směru x a y plochy. Materiálový model je vhodný pro nevyztužené zděné stěny, které jsou namáhané v rovině desky. Tenzor celkového přetvoření ε se rozloží na součet jeho pružných a plastických složek (ε = ε_el + ε_pl). Při tomto přístupu se předpokládá, že poškození vytváří "rozprostřené" trhliny, kdy materiál i po poškození zůstává kontinuem.

Kromě materiálových vlastností ortotropního elastického 2D materiálového modelu obsahuje dialog také sedm parametrů pevnosti (f_t,x, f_t,y, f_c,x, f_c,y, α, β, γ) a pět parametrů pro popis nepružného chování (G_t,x, G_t,y, G_c,x, G_c,y, κ_p). Tyto parametry mohou být stanoveny v pokusech, v nichž se analyzují jednoosý a dvouosý tlak a tah. Korelační součinitele jsou přitom následující:

$\alpha =\frac{1}{9}\left(1+4\frac{f_{t,x}}{f_{\alpha }}\right)\left(1+4\frac{f_{t,y}}{f_{\alpha }}\right)$

$\beta =\left(\frac{1}{f_{\beta }^2}-\frac{1}{f_{c,x}^2}-\frac{1}{f_{c,y}^2}\right)f_{c,x} f_{c,y}$

$\gamma =\left[\frac{16}{f_{\gamma }^2}-9\left(\frac{1}{f_{c,x}^2}+\frac{\beta }{f_{c,x} f_{c,y}}+\frac{1}{f_{c,y}^2}\right)\right]f_{c,x} f_{c,y}$

Pro oblast s tahem se podle používá hypotéza podle Rankina, zatímco pro oblast s tlakem se používá kritérium tečení podle Hilla. Ve výše uvedených rovnicích udává parametr α podíl smykových napětí, která vedou k porušení při namáhání tahem. V případě namáhání tlakem se smyková složka analogicky vyjadřuje pomocí parametrů β a γ.

Na následujícím obrázku je znázorněna typická plocha plasticity pro anizotropní kritérium porušení podle Rankina-Hilla.

Vztah mezi napětím a poměrným přetvořením u pružného izotropního materiálu v závislosti na teplotě můžeme zadat v pracovním diagramu nebo také importovat ze souboru ve formátu [Excel]. Dané materiálové parametry se zohlední u tepelně namáhaných prutových a plošných prvků (namáhání rovnoměrnou nebo nerovnoměrnou teplotou).

Hodnota v poli Referenční teplota určuje tuhost u prutů a ploch, které nejsou vystaveny žádnému teplotnímu zatížení. Pokud např. nastavíme referenční teplotu na 300 °C, bude se u všech prutů a ploch uvažovat redukovaný modul pružnosti v daném bodě teplotní křivky.

V sekci Možnost nastavení můžeme rozhodnout, jestli se mají v celém teplotním diagramu uvažovat identické Poissonovy součinitele. Pokud příslušné políčko nezaškrtneme, zpřístupní se sloupec Poissonův součinitel v tabulce a uživatel bude moci zadat požadované hodnoty.

Tlačítkem [Načíst uložená data...] lze importovat předem zadané teplotní diagramy pro různé ocelové slitiny (srov. obr. 4.45).

Tlačítkem [Uložit jako...] lze teplotní diagramy, které uživatel definoval, uložit a později použít i v jiných modelech.

Tento materiálový model umožňuje zohlednit zděné stěny, které nemohou přenášet tahové síly a reagují trhlinami.

V daném dialogu můžeme zadat mezní napětí v tahu ve směru os x a y plochy, tzn. rovnoběžně s ložnou spárou nebo kolmo na ni. Při výpočtu se pak postupně v iteracích zjišťuje, které konečné prvky při daném kritériu porušení nebudou přenášet napětí.

V případě numerických problémů při výpočtu se můžeme zvýšením součinitele zpevnění C_H pokusit dosáhnout konvergence.

Jestliže jsme stanovili materiál v databázi již před otevřením dialogu Materiálový model, jsou tu předem nastaveny následující mezní hodnoty:

Tabulka 4.1 Mezní napětí v tahu podle norem platných pro zdivo

Norma	σx,mezní	σy,mezní
DIN 1053-100	fx2 Pevnost v tahu rovnoběžně s ložnou spárou	0
EN 1996-1-1	fxk1 Pevnost v tahu rovnoběžně s ložnou spárou	fxk2 Pevnost v tahu kolmo na ložnou spáru

Tento materiálový model lze použít k modelování materiálového chování drátkobetonu, při kterém dochází ke stálému snižování pevnosti v důsledku tvorby trhlin.

Pracovní diagram drátkobetonu je třeba zadat v diagramu, který je přístupný po kliknutí na tlačítko . Tento diagram je znázorněn na obr. 4.44.

U tohoto materiálového modelu („Mazarsův model poškození“) je izotropní tuhost redukována skalární parametrem poškození. Tento parametr poškození se stanoví na základě průběhu napětí, které je definováno v diagramu. V tomto případě se nezohledňuje směr hlavních napětí, ale dochází k poškození ve směru srovnávacího poměrného přetvoření, které zahrnuje také třetí směr kolmý na rovinu. Tahové a tlakové oblasti tenzoru napětí jsou řešeny odděleně. V každém případě platí různé parametry poškození.

Velikost referenčního prvku určuje, jak se má přetvoření v oblasti trhlin přizpůsobit délce prvku. Při přednastavené nulové hodnotě nedochází ke změně měřítka. Tímto způsobem se téměř realisticky modeluje materiálové chování drátkobetonu.

V rozsáhlé a rozšiřitelné databázi jsou uloženy vlastnosti celé řady materiálů.

Databázi materiálů lze vyvolat v dialogu Nový materiál (viz obr. 4.40) tak, že klikneme na tlačítko [Převzít z materiálové databáze...]. Databáze je přístupná i z tabulky 1.3 Materiály (srov. obr. 4.41): umístíme kurzor myši do sloupce A a následně klikneme na tlačítko nebo stiskneme klávesu [F7].

V seznamu Převzít materiál můžeme vybrat požadovaný materiál a poté ve spodní části dialogu zkontrolovat jeho parametry. Po kliknutí na [OK] nebo [↵] se materiál převezme do předchozího dialogu nebo tabulky.

Databáze materiálů je velmi rozsáhlá, proto má uživatel k dispozici různé filtry. Seznam materiálů lze filtrovat podle následujících kritérií: skupina kategorií materiálu, kategorie materiálu, skupina norem, norma a speciální použití. Jejich nabídku tak zúžíme.

Jestliže potřebujeme také materiály ze „starých“ norem, můžeme si je nechat zobrazit v databázi tak, že zaškrtneme políčko „Včetně neplatných...“ v sekci.

Pomocí tlačítek a  lze vytvářet nové kategorie, resp. upravovat již existující kategorie.

Pořadí materiálů lze měnit pomocí tlačítek a .

Často se stává, že uživatel při každodenní práci používá jen několik materiálů. V programu je lze uložit jako oblíbené materiály. Dialog, v němž můžeme založit oblíbené materiály, vyvoláme kliknutím na tlačítko [Vytvořit novou skupinu oblíbených…].

V tomto dialogu uvedeme název nové skupiny oblíbených materiálů. Po kliknutí na [OK] se zobrazí dialog, který má stejnou strukturu jako databáze materiálů. I v něm máme k dispozici filtry, které jsme popsali výše.

V sekci Databáze materiálů - oblíbené materiály můžeme často používané materiály označit zaškrtnutím čtverečku v prvním sloupci. Pořadí materiálů lze měnit pomocí tlačítek a .

Jakmile tento dialog zavřeme a v databázi materiálů aktivujeme zaškrtávací políčko Skupina oblíbených, bude seznam materiálů mnohem přehlednější.

Databázi materiálů lze rozšiřovat. Jakmile do ní přidáme nový materiál, lze ho následně použít pro jakýkoli model v programu RFEM.

Tlačítko se nachází pod seznamem materiálů vlevo od políčka Hledat (viz obr. 4.60). Kliknutím na něj otevřeme dialog Nový materiál. Parametry, které jsou v něm přednastaveny, se vztahují k aktuálně vybrané položce v seznamu Převzít materiál. Pokud tedy před založením nového materiálu vybereme v seznamu materiál s podobnými vlastnostmi, usnadníme si práci.

V dialogu Nový materiál uvedeme označení materiálu, definujeme materiálové charakteristiky a zařadíme materiál do příslušných skupin a kategorií, podle nichž se filtruje v databázi.

Jestliže uživatel používá materiály, které sám definoval, může před instalací updatu programu zálohovat soubor Materialien_User.dbd. Tento soubor se nachází v kmenovém adresáři programu RFEM 5 C:\ProgramData\Dlubal\RFEM 5.xx\General Data.