162x
004234
1.1.0001
11 Funkce programu

5.2 Účinky

Obecný popis
Zaškrtávací políčko v dialogu Model - základní údaje

Zvláště pokud postupujeme podle aktuálních norem jako např. EN 1990 a ASCE 7-16, může být často velmi pracné zohlednit všechny v úvahu přicházející zatěžovací situace a vybrat pro posouzení ty rozhodující. V dialogu Model - základní údaje máme možnost nechat vytvořit kombinace v programu automaticky (viz obr. 12.23).

Zatěžovací stavy definované v tabulce 2.1 (viz předchozí kapitolu 5.1) tvoří výchozí údaje pro automatickou superpozici. RFEM rozlišuje dvě kategorie zatěžovacích stavů: první z nich tvoří normální zatěžovací stavy, druhou představují zatěžovací stavy s imperfekcemi. Při kombinování zatěžovacích stavů je dále rozhodující, do které kategorie účinků byly normální zatěžovací stavy zařazeny.

V normách se uvádí pravidla pro kombinování nezávislých účinků v různých návrhových situacích. Účinky jsou na sobě nezávislé, pokud jsou různého původu a vztah mezi nimi lze s ohledem na spolehlivost nosné konstrukce zanedbat.

Pro automatické kombinování zatížení v RFEMu je třeba definovat účinky a k nim přiřadit zatěžovací stavy. Typ účinku definovaný pro zatěžovací stavy (viz kapitola 5.1) řídí přiřazení do kategorie účinků podle normy.

Obrázek 5.8 Dialog Upravit zatěžovací stavy a kombinace, záložka Účinky
Obrázek 5.9 Tabulka 2.2 Účinky
Účinek č.

Účinky se vytvoří již při zadání zatěžovacích stavů. Číslují se průběžně. Jejich pořadí není důležité, lze ho v případě potřeby pomocí tlačítka [Přečíslovat vybrané účinky...] v dialogu upravit.

V tabulce lze účinky doplňovat ručně, pokud chce uživatel např. v případě rozsáhlých konstrukcí sám přiřadit zatěžovací stavy.

Označení účinku

Označení účinku se odvozuje od typu účinku, který jsme vybrali u jednotlivých zatěžovacích stavů. Předem nastavené označení můžeme v případě potřeby změnit.

Kategorie účinků

V normách jsou uvedeny různé kategorie účinků, kterými se řídí dílčí a kombinační součinitele (viz kapitola 5.1).

Seznam v dialogu, resp. v tabulce nabízí pouze kategorie, které jsme použili při zadání jednotlivých zatěžovacích stavů. Pokud chceme vytvořit novou kategorii, je třeba v základních údajích zatěžovacího stavu stanovit nový typ účinku.

Působení

Dva a více zatěžovacích stavů mohou působit současně, střídavě, příp. rozdílně. Rozdíly mezi jednotlivými možnostmi lze objasnit na příkladu:

Tabulka 5.1

ZS1

Účinek Ú1

Kategorie účinků „Stálá zatížení“

ZS2, ZS3, ZS4

Účinek Ú2

Kategorie účinků „3.A Užitná zatížení“

V závislosti na zadání účinku Ú2 máme několik kombinačních možností.

Současně

Všechny zatěžovací stavy daného účinku lze kombinovat libovolně. Mohou se vyskytovat v kombinaci také současně. V našem příkladu se vytvořily následující kombinace zatížení:

Tabulka 5.1

KZ1:

1,35ZS1

KZ2:

1,35ZS1 + 1,50ZS2

KZ3:

1,35ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS3

KZ4:

1,5ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS3 + 1,50ZS4

KZ5:

1,35ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS4

KZ6:

1,35ZS1 + 1,50ZS3

KZ7:

1,35ZS1 + 1,50ZS3 + 1,50ZS4

KZ8:

1,35ZS1 + 1,50ZS4

Střídavě

Ze zatěžovacích stavů daného účinku může působit vždy jen jeden (např. vítr z různých směrů). V našem příkladu se vytvořily následující kombinace zatížení:

Tabulka 5.1

KZ1:

1,35ZS1

KZ3:

1,35ZS1 + 1,50ZS3

KZ2:

1,35ZS1 + 1,50ZS2

KZ4:

1,35ZS1 + 1,50ZS4

Rozdílně
Zařazení ZS do skupiny

Mezi zatěžovacími stavy jednoho účinku můžeme definovat rozdílné vztahy. Pokud zvolíme tuto možnost, zobrazí se v sekci Zatěžovací stavy v účinku další sloupec. Zatěžovací stavy tu lze zařadit do určité skupiny, takže se navzájem vylučují (jako při střídavém působení). Číslo skupiny můžeme vybrat ze seznamu.

Pokud zadáme v našem příkladu ZS2 a ZS3 jako skupinu, vytvoří se následující kombinace zatížení:

Tabulka 5.1

KZ1:

1,35ZS1

KZ2:

1,35ZS1 + 1,50ZS2

KZ3:

1,35ZS1 + 1,50ZS2 + 1,50ZS4

KZ4:

1,35ZS1 + 1,50ZS3

KZ5:

1,35ZS1 + 1,50ZS3 + 1,50ZS4

KZ6:

1,35ZS1 + 1,50ZS4

Zatěžovací stavy v účinku

Zatěžovací stavy se do účinku zařazují podle typu účinku, který jsme u nich uvedli, proto probíhá tento proces do značné míry automaticky.

Pokud chceme určitý zatěžovací stav z účinku odstranit, vybereme ho v dialogu v sekci Zatěžovací stavy v účinku. Tlačítkem nebo dvojím kliknutím ho poté převedeme do sloupce Nepřiřazené zatěžovací stavy. Také v tabulce máme možnost daný zatěžovací stav z účinku vyřadit: V seznamu v příslušném políčku tabulky vybereme prázdnou položku.

Ručně odstraněné zatěžovací stavy jsou – s přihlédnutím k typu účinku – zařazeny do seznamu Nepřiřazené zatěžovací stavy. To rovněž znamená, že pouze zatěžovací stavy se stejným typem účinku lze zařadit do téže kategorie účinků. K účinkům „Sníh“ tak nemůžeme ani v dialogu ani v seznamu v tabulce například přiřadit žádné zatěžovací stavy typu „Užitná zatížení“ (viz obrázek vlevo). V seznamu Nepřiřazené zatěžovací stavy se tak zatěžovací stavy odlišného typu ani nezobrazí. Po kliknutí na tlačítko [Zobrazit nepoužité] se v seznamu objeví i zatěžovací stavy ostatních kategorií. Jsou ovšem uzamčené a nelze je vybrat.

TIP

Zatěžovací stavy, které jsme nepřiřadili k žádnému účinku, se při vytváření kombinací nezohlední.

Komentář

V tomto poli může uživatel uvést vlastní poznámku nebo ji případně vybrat ze seznamu.

Tlačítka v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace v záložce Účinky mají následující funkce:

Tabulka 5.2 Tlačítka v záložce Účinky

Slouží k vytvoření nového účinku.

Slouží k přečíslování vybraných účinků.

Slouží k výběru všech účinků.

Slouží ke zrušení výběru v seznamu.

Nepřiřazené zatěžovací stavy automaticky přiřadí k účinkům.

Smaže vybrané účinky.

Nadřazená kapitola