Při výpočtu tlakem namáhaných prutových konstrukcí podle teorie II. řádu hraje důležitou roli parametr ε (viz kapitola 7.3.1). Každý prut má vlastní charakteristickou hodnotu, která se určí na základě tlakové síly a délky a tuhosti prutu.
Pruty, jejichž parametr má hodnotu vyšší než 1, by se měly případně vyšetřit podle teorie II. řádu. Také podle norem některých států, např. USA, by měly být charakteristické hodnoty prutů omezeny.
Parametry prutů rozhodující pro vzpěr se uvádí v tabulce 4.9. V grafickém okně je zobrazit nelze.
Parametry jsou v tabulce seřazeny podle čísel prutů.
Pro informaci se uvádí typy prutů (viz kapitola 4.17). Parametry pro vzpěr se stanoví pouze u prutů, které jsou schopny přenášet tlakové síly.
Vlastnosti materiálu mají vliv na tuhost prutu.
Při výpočtu tuhosti prutu se vychází z momentů setrvačnosti průřezu.
V tabulce ve sloupci D se uvádí délky prutů.
V tomto sloupci vidíme normálové síly, z nichž se vychází při výpočtu charakteristických hodnot prutů. Jedná se přitom o normálové síly ve středu prutu (x = L/2).
Parametry pro vzpěr se zjišťují pouze u prutů, které alespoň v některé své dílčí oblasti (nosník) nebo po celé délce (tlačený prut, vzpěrný prut atd.) přenáší tlakové síly.
Parametr prutu ε závisí na délce prutu L, na tlakové síle N a na tuhosti E ⋅ I.
V tabulce ve sloupcích F a G se uvádí parametry prutu ve vztahu k lokální ose prutu y, resp. z. V případě nesymetrických profilů, např. úhelníků, se v tabulce zobrazí další dva sloupce, v nichž jsou hodnoty parametrů prutu vztaženy také k hlavním osám u a v.