5.1 Zatěžovací stavy

Zatížení ze stejného účinku se uloží do jednoho zatěžovacího stavu (ZS). Zatěžovacími stavy mohou být například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení.

Pro každý zatěžovací stav zvlášť může uživatel určit, jaká metoda analýzy se má uplatnit (teorie I., II. nebo III. řádu), jaká metoda se použije pro řešení rovnic, a může stanovit další parametry výpočtu (počet přírůstků zatížení, redukce tuhosti dílčím součinitelem spolehlivosti materiálu).

Uživatel může vyvolat dialog k založení nového zatěžovacího stavu několika způsoby:

• z hlavní nabídky Vložit → Zatěžovací stavy a kombinace → Zatěžovací stav...

• kliknutím na tlačítko [Nový zatěžovací stav] v panelu nástrojů

• z místní nabídky položky Zatěžovací stavy v navigátoru

Zobrazí se dialog Upravit zatěžovací stavy a kombinace. V záložce Zatěžovací stavy je již nastaven nový zatěžovací stav.

• Nový zatěžovací stav můžeme zadat také do prázdného řádku v tabulce 2.1 Zatěžovací stavy.

Číslo nového zatěžovacího stavu se vyplní automaticky v poli ZS č. Toto číslo může uživatel nahradit jiným číslem. Pokud již bylo použito, zobrazí se v okamžiku, kdy dialog chceme zavřít, upozornění.

I když lze zatěžovací stavy v RFEMu dodatečně přečíslovat, doporučujeme postupovat při vytváření zatěžovacích stavů s rozmyslem. V číslování lze i některá čísla přeskočit a později doplnit příslušné zatěžovací stavy. Pořadí zatěžovacích stavů můžeme dodatečně upravovat po kliknutí na tlačítko [Přečíslovat vybrané zatěžovací stavy...] v dialogu (viz tabulka 5.1 a kapitola 11.4.8).

Zadat lze libovolný název. Uživatel ho může buď vyplnit ručně nebo může vybrat některé označení ze seznamu.

Toto zaškrtávací políčko umožňuje rozhodnout, zda se má zatěžovací stav při výpočtu zohlednit jako samostatný zatěžovací stav. Tímto způsobem můžeme z výpočtu vyloučit zatěžovací stavy, které se nevyskytují samostatně (např. vítr bez uvážení vlastní tíhy) nebo jejichž výsledky nejsou pro předběžné posouzení důležité.

V normách jsou uvedeny kategorie účinků, kterými se řídí skládání zatěžovacích stavů do kombinací a stanovení dílčích a kombinačních součinitelů. Každý zatěžovací stav je třeba zařadit do určité kategorie.

V dialogu i v tabulce máme k dispozici seznam různých kategorií. Jsou závislé na normě, která je nastavená v dialogu Nový model - základní údaje (viz kapitola 12.2.1).

Dané kategorie hrají důležitou úlohu při ručním i automatickém skládání zatěžovacích stavů do kombinací. Zařazení zatěžovacího stavu do určité kategorie má vliv na to, jaké součinitele se použijí při tvorbě kombinací zatížení či kombinací výsledků.

Pokud chceme vlastní tíhu konstrukce zohlednit jako zatížení, pak zaškrtneme kontrolní políčko Aktivní. Součinitel pro vlastní tíhu lze poté nastavit v jednom ze tří políček pro určitý směr působení. Přednastavena je hodnota 1,00 ve směru osy Z (popř. –1,00, pokud globální osa Z směřuje nahoru).

Pokud se vlastní tíha automaticky zohlední v několika zatěžovacích stavech, je třeba na to brát zřetel při kombinování zatěžovacích stavů.

Pro bližší popis zatěžovacího stavu tu může uživatel uvést vlastní poznámku nebo vybrat určitý komentář ze seznamu.

V záložce Parametry výpočtu v dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace lze nastavit různé parametry pro výpočet. Tyto parametry podrobně popisujeme v kapitole 7.3.1.

Otevřít dialog pro úpravu základních údajů již existujícího zatěžovacího stavu lze několika způsoby:

• z hlavní nabídky Úpravy → Zatěžovací stavy a kombinace → Základní údaje ZS...
  (aktuální zatěžovací stav)

• z hlavní nabídky Úpravy → Zatěžovací stavy a kombinace → Zatěžovací stavy...
  (výběr ze všech zatěžovacích stavů)

• z místní nabídky zatěžovacího stavu v navigátoru Data nebo dvojím kliknutím na daný zatěžovací stav

• kliknutím na tlačítko [Upravit zatěžovací stavy a kombinace] v panelu nástrojů v tabulkách zatížení (otevře se dialog s údaji aktuálního zatěžovacího stavu)

V dialogu Upravit zatěžovací stavy a kombinace máme pod seznamem zatěžovacích stavů k dispozici několik tlačítek (viz obr. 5.3). Mají následující funkce:

Tabulka 5.1 Tlačítka v záložce Zatěžovací stavy

	Slouží k vytvoření nového zatěžovacího stavu.
	Slouží k vytvoření nového zatěžovacího stavu kopírováním vybraného zatěžovacího stavu (viz níže).
	Při výběru několika zatěžovacích stavů se všechna obsažená zatížení zkopírují do nového zatěžovacího stavu (viz níže).
	Vybraný zatěžovací stav bude opatřen novým číslem, které se zadá v dialogu. Dané číslo nesmí mít žádný dosud vytvořený zatěžovací stav.
	Slouží k výběru všech zatěžovacích stavů.
	Slouží ke zrušení výběru v seznamu.
	Obrátí výběr zatěžovacích stavů.
	Smaže vybraný zatěžovací stav.

Již existující zatěžovací stavy můžeme použít při vytváření nových zatěžovacích stavů.

Při kopírování vybereme požadovaný zatěžovací stav v seznamu Existující zatěžovací stavy. Po kliknutí na tlačítko [Kopírovat vybraný zatěžovací stav a vytvořit nový] se vytvoří kopie zvoleného zatěžovacího stavu a přiřadí se jí nejbližší volné číslo. Následně můžeme upravit označení nového zatěžovacího stavu i obsažená zatížení.

Při sčítání zatěžovacích stavů se zatížení z několika zatěžovacích stavů zkopírují do nového zatěžovacího stavu. Nejdříve je třeba označit příslušné zatěžovací stavy v seznamu Existující zatěžovací stavy (několikanásobný výběr pomocí klávesy [Ctrl]). Po kliknutí na tlačítko [Přidat zatížení vybraných zatěžovacích stavů a vytvořit nové zatížení] se zatížení zkopírují do nového zatěžovacího stavu.