Při použití metody konečných prvků se stanoví výsledky pro uzly sítě prvků. Tyto hodnoty v uzlech jsou vyhlazeny interpolačním procesem, takže v grafice vidíme spojitý průběh vnitřních sil, deformací nebo napětí.
Nastavení vyhlazení výsledků vyvoláme z hlavní nabídky Výpočet pomocí funkce Vyhlazení výsledků. V dialogu 'Vyhlazení výsledků' pak můžeme upravit vyhlazení výsledků ploch a objemů.
Plochy
V záložce Plochy lze nastavit, zda a jakým způsobem se budou interpolovat výsledky na plochách.
Typ vyhlazení
Jednotlivé možnosti si názorně předvedeme na názorném příkladu.
Na dvou liniích je kloubově uložena ocelová deska o tloušťce 3 cm s přečnívající částí. Deska není modelována jako celek, ale pomocí tří sousedních ploch se stejnými vlastnostmi. Lokální osy z ploch mezi podporami (č. 2 a 3) směřují opačným směrem. Dvě plochy v oblasti podepření (č. 1 a 2) se stejnou orientací jsou uspořádány do sady ploch.
Ocelová deska je zatížena pouze vlastní tíhou. Zvolená délka konečného prvku je 1 m. Tato velikost prvku rozhodně neposkytuje přesné výsledky; slouží pouze pro ilustraci účinku jednotlivých typů vyhlazení.
Konstantní v prvcích sítě
Hodnoty v uzlech sítě prvků se zprůměrují a v každém prvku se zobrazí jako konstantní průběhy. Tento typ vyhlazení výsledků doporučujeme v případě plastických materiálových modelů.
Nespojité
Zobrazí se hodnoty v uzlech sítě prvků, které se určí na základě posunutí a pootočení každého jednotlivého prvku. To vede k tomu, že v každém uzlu sítě prvků je více rozdílných hodnot.
Pro grafické znázornění je rohovými hodnotami na každém konečném prvku proložena plocha. Neboť se nezohledňují výsledky v sousedních prvcích, získáme nespojitý průběh hodnot (viz přečnívající část).
Spojitě po plochách
Výsledky v bodech rastru ukazují, jak jsou interpolovány hodnoty v uzlech sítě konečných prvků. Průměrování končí na hranici plochy. To může vést k nespojitostem mezi sousedními plochami, například podél oblasti uložení přečnívající plochy. Pro výsledky mezi podporami je ovšem nespojitost správná, protože momenty obou ploch mají různá znaménka.
Spojitě po sadách ploch, jinak po plochách
Hodnoty v uzlech sítě konečných prvků se zprůměrují zvlášť pro každou plochu. Pokud existují sady ploch, zohlední interpolace také sousední oblasti ploch obsažených v sadě ploch. Tímto způsobem, jak je znázorněno v příkladu, se zobrazí spojitý účinek ploch v oblasti podpory.
Tento způsob průměrování hodnot poskytuje ve většině případů nejlepší výsledky, a proto je v RFEMu přednastaven jako výchozí.
Spojitě po všech plochách
Tento způsob zobrazení průměruje hodnoty i přes hranice ploch. V našem příkladu vede k nesprávnému spojitému průběhu.
Při typu zobrazení 'Spojitě po všech plochách' musí být splněny všechny z následujících požadavků, aby se nezobrazily nesprávné průběhy výsledků:
- Osové systémy ploch jsou stejně orientovány.
- Sousedí spolu maximálně dvě plochy.
- Plochy leží v jedné rovině.
- Hraniční linie je bez liniového kloubu.
Další dělení sítě prvků
Parametr 'Maximální dělení sítě prvků' udává přesnost, s jakou se stanoví grafické průběhy v konečných prvcích.
V následujícím příkladu porovnáme křivky momentů na ploše mx s dělením '0' a '3'.
Tělesa
V záložce Tělesa lze nastavit interpolaci výsledků na hraničních plochách tělesa.
Funkce výběrových polí v sekci 'Typ vyhlazení' odpovídají možnostem popsaným v Plochách.
