Zatížení od jednoho určitého účinku se vkládají do jednoho zatěžovacího stavu (ZS). Zatěžovacími stavy jsou například vlastní tíha, sníh nebo užitné zatížení.
Seznam
'Seznam' spravuje všechny zatěžovací stavy modelu. V tabulce Tlačítka pro 'Seznam' typů objektů jsou popsány funkce, pomocí kterých lze například vytvářet, kopírovat nebo mazat objekty v seznamu.
Č. a Název zatěžovacího stavu
Číslo nového zatěžovacího stavu je přednastaveno. Použijte Tabulku , pokud chcete v číslování ponechat mezery pro pozdější doplnění.
Zadejte název zatěžovacího stavu nebo vyberte nějaký ze seznamu tak, aby zatěžovací stav stručně popisoval.
Řešit
Zaškrtávací políčko určuje, zda se má zatěžovací stav při výpočtu analyzovat. Tímto způsobem lze z výpočtu vyloučit zatěžovací stavy, které se nevyskytují samostatně, jako například vítr bez zohlednění vlastní tíhy.
Základní údaje
V záložce Základní údaje se zobrazí obecné údaje o zatěžovacích stavech vybraných v 'Seznamu' vlevo.
Kategorie
Pokud jste neaktivovali v základních údajích o modelu žádný addon, je v seznamu 'Typ analýzy' k dispozici pouze 'Statická analýza'.
V seznamu 'Nastavení pro statickou analýzu' lze vybrat, podle jaké teorie výpočtu se má zatěžovací stav analyzovat. K dispozici jsou následující typy analýzy:
- Geometricky lineární
- Druhý řád (P-Δ)
- Velké deformace
Typy analýz jsou popsány v kapitole Nastavení pro statickou analýzu. Pomocí tlačítka
lze přidat nový typ analýzy.
Vlastní tíha
Pokud chcete v zatěžovacím stavu uvažovat vlastní tíhu modelu jako zatížení, vyberte možnost 'Aktivní vlastní tíha'. V polích 'Faktor ve směru' se určuje směr působení vlastní tíhy. Předem nastaven je součinitel 1,00 ve směru Z, nebo případně -1,00, pokud globální osa Z směřuje nahoru.
RFEM stanoví vlastní tíhu z vlastností materiálu a objektů. Pokud se vlastní tíha automaticky zohlední v několika zatěžovacích stavech, je třeba na to brát zřetel při kombinování zatěžovacích stavů.
Kategorie účinků
V normách jsou uvedeny různé kategorie účinků, kterými se řídí skládání zatěžovacích stavů do kombinací a také dílčí a kombinační součinitele.
Každému zatěžovacímu stavu je třeba přiřadit kategorii. Použít lze přitom seznam. Kategorie se vztahují k normě, kterou jste zadali v záložce "Základní údaje".
Zvláštní případ představuje kategorie účinků 'Není': umožňuje vytvořit zatěžovací stav bez přiřazení kategorie; například pro zadání imperfekcí pomocí uživatelsky definovaných náhradních zatížení (stabilizačních zatížení). Zatěžovací stavy tohoto typu se v kombinacích účinků nezohledňují.
Možnosti
Pokud zaškrtnete políčko 'Uvážit imperfekci', můžete v seznamu vybrat imperfekční stav (viz kapitolu Imperfekční stavy) nebo můžete pomocí tlačítka
vytvořit nový. V zatěžovacím stavu se tak současně použije imperfekce.
Příklad: v zatěžovacím stavu 'Vítr v X' se uvažuje imperfekční stav 'Imperfekce v X'. Imperfekce v X tak uplatní ve všech kombinacích zatížení s větrem ve směru X, imperfekce působící v jiných směrech se však nezohlední.
Zaškrtávací políčko 'Změna konstrukce' umožňuje zohlednit úpravu tuhosti nebo další úpravy nelinearit v zatěžovacím stavu. Tyto funkce jsou popsány v kapitole Změny konstrukce. Vyberte požadovanou změnu v seznamu nebo vytvořte nový typ změny pomocí tlačítka
.
Speciální možnosti
Pokud je zaškrtnuto políčko 'Uvážit počáteční stav z', je možné ze seznamu vybrat zatěžovací stav, jehož deformace představují počáteční polohu pro vybraný zatěžovací stav. Můžeme tak například získat účinek předpětí.
Tlačítko
vpravo od seznamu otevře dialog 'Nastavení pro počáteční stav'. Zde definujte 'Typ počátečního stavu'.
Možnosti znamenají:
- Konečný stav: Stav modelu se načte tak, jak vyšel po výpočtu zadaného zatěžovacího stavu, a použije se jako počáteční stav pro výpočet aktuálního zatěžovacího stavu. To se používá například pro fáze výstavby, form-finding nebo při geotechnické analýzy.
- Tuhost: Po výpočtu zadaného zatěžovacího stavu se tuhosti objektů modelu převezmou tak, jak jsou k dispozici. Zohledněna je jak geometrická tuhost (objekt v tahu je při ohybu měkčí než objekt v tahu), tak i fyzikální tuhost na základě nelinearitami (v matici chybí pruty, které jsou neúčinné).
- Přetvoření: Převezmou se deformace konstrukčních objektů, které platí v daném zatěžovacím stavu. Model se tak pouze zdeformuje; nevznikají žádné síly. Pomocí možnosti 'Přetvoření se zadanými součiniteli' lze v tabulce ' škálovat deformace podle objektu.