V navigátoru lze zadat, která přetvoření na plochách se mají zobrazit. V tabulce jsou uvedena přetvoření pro každou plochu podle nastavení ve Správci výsledkových tabulek .
Přetvoření na plochách se dělí do následujících kategorií:
- Základní celková přetvoření: přetvoření ve směru os plochy
- Hlavní celková přetvoření: přetvoření ve směru hlavních os
- Maximální celková přetvoření: extrémní hodnoty přetvoření
- Srovnávací celková přetvoření: přetvoření podle různých hypotéz srovnávacího napětí
Základní celková přetvoření
Základní přetvoření se vztahují ke směru lokálních os plochy. V případě zakřivených ploch se osy plochy vztahují k lokálním osám jednotlivých konečných prvků (viz obrázek Zobrazit osové systémy prvků sítě ).
Základní přetvoření mají následující význam:
d | tloušťka plochy |
Hlavní celková přetvoření
Zatímco základní přetvoření se vztahují k souřadnému systému xyz plochy, hlavní přetvoření představují extrémní hodnoty přetvoření v plošném prvku. Hlavní osy 1 (maximální hodnota) a 2 (minimální hodnota) jsou na sebe kolmé.
Hlavní přetvoření se stanoví ze základních přetvoření. Mají následující význam:
Směry hlavních os α lze graficky zobrazit jako 'trajektorie' (viz obrázek Zobrazení trajektorií hlavních os ).
Maximální celková přetvoření
Tato kategorie udává kladné a záporné extrémní hodnoty poměrného přetvoření vycházející z hlavních celkových přetvoření.
εmax,+ | Maximální hodnota přetvoření na kladné straně plochy |
εmin,+ | Minimální hodnota přetvoření na kladné straně plochy |
|εmax|+ | Největší extrémní hodnota na kladné straně plochy |
εmax,- | Maximální hodnota přetvoření na záporné straně plochy |
εmin,- | Minimální hodnota přetvoření na záporné straně plochy |
|εmax|- | Největší extrémní hodnota na záporné straně plochy |
εmax | Maximální hodnota přetvoření na kladné nebo záporné straně plochy |
εmin | Minimální hodnota přetvoření na kladné nebo záporné straně plochy |
|εmax| | Největší extrémní hodnota na kladné nebo záporné straně plochy |
Srovnávací celková přetvoření
Základní celková přetvoření se kombinují podle čtyř hypotéz srovnávacího napětí pro rovinnou napjatost.
von Mises
Hypotéza podle von Misese je známá také jako „energetická“ nebo „HMH (Huber, von Mises, Hencky)“ hypotéza. Hustota deformační energie změny tvaru představuje takovou energii, která vede k přetvoření nebo deformaci tělesa.
Srovnávací celková přetvoření podle von Misese mají následující význam:
Tresca
Hypotéza srovnávacího napětí podle Trescy vychází z předpokladu, že selhání způsobuje maximální smykové napětí.
Srovnávací celková přetvoření podle Trescy mají následující význam:
Rankine
Hypotéza srovnávacího napětí podle Rankina vychází z předpokladu, že k selhání vede největší hlavní napětí.
Srovnávací celková přetvoření podle Rankina mají následující význam:
Bach
Hypotéza podle Bacha vychází z předpokladu, že selhání nastává ve směru největší deformace.
Srovnávací celková přetvoření podle Bacha mají následující význam:
εv,Bach,+ | Maximální absolutní hodnota hlavního přetvoření ε1,+ nebo ε2,+ na kladné straně plochy |
εv,Bach,- | Maximální absolutní hodnota hlavního přetvoření ε1,- nebo ε2,- na záporné straně plochy |
|εmax| | Maximální srovnávací přetvoření εv,Bach na kladné nebo záporné straně plochy |