Při analýze problémů proudění je rozhodující podobnost proudění okolo objektu, jak je zdůrazněno v pokynech pro větrný tunel. Obecně se rozlišuje mezi proudnicovými a tupými tělesy, i když hranice mezi těmito kategoriemi není vždy jednoznačná. Proudnicová tělesa jsou charakterizována prouděním sledujícím obrysy jejich geometrie. Podstatnou roli přitom hrají smykové síly, přičemž součinitele odporu vzduchu se mění s Reynoldsovým číslem. Stanovení separačního bodu proudění je složité a často proměnlivé. Naproti tomu tělesa s tupými plochami mají na svých okrajích definované oddělovací body. Výsledkem jsou výsledky, které jsou od určitého Reynoldsova čísla (s plně rozvinutou turbulencí) méně závislé na Reynoldsově čísle. Výsledky zkoušek ve větrném tunelu tak lze snáze převést do plnohodnotných scénářů. U těles s tupými plochami jsou součinitele odporu primárně důsledkem tlakových rozdílů. Toto rozlišení je zásadní pro přesné modelování a interpretaci proudění při CFD simulaci a testování ve větrném tunelu.