Charakteristiky proudění v nehomogenním terénu se výrazně liší od proudění v homogenním terénu. Změny drsnosti a topografických vlastností výrazně ovlivňují Prandtlovu vrstvu, což vede k výrazným změnám v rychlostních profilech a parametrech turbulence. Meteorologická data ukazují, že složité topografie vedou k větším směrodatným odchylkám ve směru větru a zvyšujícím se poměrům intenzit turbulence k rychlosti smykového napětí. Se zvyšující se složitostí terénu se spektrální hustoty posouvají k nižším frekvencím, přičemž maxima se také pohybují směrem k nižším bezrozměrným frekvencím.
Normy pro zatížení větrem jako EN 1991-1-4:2005 zohledňují především jednoduché nehomogenity, jako jsou přechody mezi kategoriemi drsnosti v rovinatém terénu nebo proudění přes izolované topografické útvary. Ty se řeší pomocí topografických součinitelů ve vztahu k rychlostnímu profilu pro rovinatý terén s rozlišením mezi návětrnými a závětrnými oblastmi. U mírně nehomogenního terénu lze tyto přístupy upravit pro zohlednění specifických podmínek. Další literatura, jako například Cookovy práce, uvádí poměry lokálních rychlostí větru a přibližné rychlosti větru pro různé topografické scénáře.