Metoda extrémních hodnot, kterou vyvinuli Cook a Mayne na přelomu 70. a 80. let 20. století, představuje mnohostranný přístup pro stanovení zatížení větrem. Je vhodný pro libovolně velké zatěžované plochy a umožňuje posouzení lokálního, plošného i globálního zatížení větrem. Na rozdíl od konceptu kvazistatického zatížení zohledňuje tato metoda také účinky turbulence vyvolané budovou, která může vést ke krátkodobým špičkám zatížení. Tato metoda si získala široké uznání a byla z velké části začleněna do Eurokódu EN 1991-1-4:2005 a ISO 4354:2009. Peng et al.
Výpočetní vzorec pro 78% kvantil součinitelů maximálního tlaku cˆ p je následující:
Podrobnější informace o použití této metody jsou uvedeny v kapitole 7 směrnic WTG pro zkoušky ve větrném tunelu.