Časové účinky v simulacích proudění jsou charakterizovány specifickými časovými stupnicemi, které definují horní hranici pro použitý časový krok. Pro smysluplnou simulaci by měly být časové kroky zvoleny tak, aby dosahovaly přibližně jedné desetiny této stupnice nebo kratší. Optimální hustota rastru úzce souvisí s časovým rozlišením v nestacionárních výpočtech. Zde hraje ústřední roli číslo CFL (Courant-Friedrichs-Lewy). Z důvodu účinnosti se volí co největší, ale v explicitních metodách nesmí překročit hodnotu 1:
kde:
- xmin = velikost prvku v lokálním směru proudění
- Δt = časový krok
- umax = lokální rychlost proudění
Jemnější rastr vyžaduje menší časové kroky a vede k vyššímu počtu iterací až do konvergence, a to i v ustálených řešeních nebo s velkými časovými kroky. Pro prokázání stacionárnosti řešení je nutný dodatečný výpočet s upraveným, obvykle zkráceným časovým krokem.
Při kvazistabilních výpočtech RANS s velkým časovým krokem (false-time-step) existuje riziko zachycení stavu blízkého bodu obratu ve tvaru proudění spíše než střední hodnoty. Na obr. 6.6 je znázorněn případ, kdy stacionární řešení představuje bod obratu kolísavého proudění místo střední hodnoty. Toto vydání upozorňuje na nutnost pečlivého výběru časového kroku a rozlišení rastru a také na kritickou interpretaci výsledků.