Při validaci pomocí modelů ve větrném tunelu nemusí numerická simulace nutně kopírovat přesné měřítko a okrajové podmínky větrného tunelu. Vzhledem k citlivosti nestlačitelného proudění na poměr ucpání a potenciální netěsnosti ve větrných tunelech by měly být rozměry a také délky před a po proudu přizpůsobeny výpočetní metodě, zejména v případě otevřených větrných tunelů.
Složité modely hraničních vrstev je často obtížné přizpůsobit proporcím větrného tunelu. Pro platný převod do podmínek plného rozsahu by proto měly být výpočty provedeny také v původním měřítku, které by měly vést k podobným výsledkům nebo by měly vykazovat účinky Reynoldsových čísel.
Pro validaci by měly být použity ekvivalentní okrajové podmínky jako při zkoušce ve větrném tunelu s dokumentovanými odchylkami. Měla by se použít vhodná naměřená data z vícenásobných zkoušek ve větrném tunelu za různých podmínek (např. změny směru větru). U geometrií bez předchozích zkušeností se doporučuje nejdříve přepočítat různé známé geometrie.
Při použití vlastních měření by měly být poskytnuty podrobné informace o větrném tunelu, rozměrech modelu, okrajových podmínkách a také výsledky měření a polohy. Příklad takové přípravy najdete v kapitole 9. Samotné grafické znázornění obvykle nestačí.
V ideálním případě by údaje ze zkoušek ve větrném tunelu a numerických simulací měly být volně přístupné třetím stranám. Pro srovnání by měl být vybrán dostatečný počet bodů rovnoměrně rozložených po geometrii.