Při vyhodnocování kritérií pro jednotlivé součinitele síly jako integrálních veličin je třeba si uvědomit, že integrační procesy při vyhodnocení zpravidla snižují numerické chyby. Požadavky na přesnost by měly být založeny na významu tříd výsledků, přičemž součinitele síly vyplývají z tlakových rozdílů, a jsou tak nezávislé na absolutním tlaku.
Eurokód EN 1990 stanoví součinitel modelu 1,05 až 1,15 pro nepřesnosti v předpokladu zatížení. To znamená, že součinitele síly by měly ležet v tomto rozmezí nebo by měly být odpovídajícím způsobem upraveny. Je třeba poznamenat, že případy validace (jako například zkoušky ve větrném tunelu) obsahují také nejistoty.
Pro hodnoty kolmé na směr větru, kde se střední hodnoty blíží nule, jsou rozhodující směrodatná odchylka nebo špičkové hodnoty. Charakteristické špičkové součinitele vyžadují analýzu extrémních hodnot, která je citlivá na odlehlé hodnoty. Zdánlivě věrohodný součinitel síly, který je náhodně dosažen bez ověřené tlakové základny, nepředstavuje dostatečné ověření.
Součinitele tlaku jsou podle Bernoulliho principu omezeny na 1,0, zatímco součinitele sání se mohou lišit až do -10,0 nebo více. Místo toho, abychom se zaměřili na jednotlivé maximální hodnoty, je třeba provést širší statistické posouzení, jak je popsáno v následující kapitole.