Pro posouzení stability konstrukcí nebo jejich částí je zpravidla třeba podchytit imperfekce. V zásadě se přitom rozlišuje mezi geometrickými a konstrukčními imperfekcemi.
Geometrické (vnější) imperfekce jsou odchylky od naplánované geometrie způsobené výrobou nebo montáží. Může se jednat například o neplánované excentricity zatížení, počáteční prohnutí os prutu nebo o imperfekci ve tvaru počátečního naklonění prutu.
Také konstrukční (vnitřní) imperfekce jsou způsobeny výrobním procesem a zohledňují například vnitřní napětí nebo nerovnoměrné rozdělení meze kluzu napříč průřezem.
Použití v programu
Pomocí imperfekčních stavů lze definovat obecné podmínky imperfekcí, tedy zda se mají uvažovat jako geometrické počáteční deformace, pomocí náhradního zatížení nebo vychýlení pater.
V programu jsou obecně k dispozici následující typy imperfekcí:
- Lokální imperfekce:
Imperfekce lze zadat jako náhradní zatížení, přičemž počáteční naklonění a prohnutí závisí na normálových silách
- Fiktivní zatížení ze zatěžovacího stavu:
Imperfekce jsou založeny na zatíženích určitého zatěžovacího stavu.
- Počáteční naklonění pomocí tabulky:
Modelování imperfekcí pro patra
- Statická deformace:
Imperfekce jsou založeny na deformacích ze zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení.
- Skupina imperfekčních stavů:
Spojené zadání z několika imperfekčních stavů
Každý imperfekční stav pak lze přiřadit určitým zatěžovacím stavům nebo kombinacím.