Imperfekční stavy umožňují definovat obecné podmínky imperfekcí, tedy zda se mají zohlednit jako geometrické počáteční deformace, náhradní zatížení nebo sklony po podlažích.
Pro posouzení stability konstrukcí nebo konstrukčních prvků je třeba stanovit imperfekcí. V zásadě se rozlišuje mezi geometrickými a konstrukčními imperfekcemi.
Geometrické (vnější) imperfekce jsou odchylky od naplánované geometrie způsobené výrobou nebo montáží. Může se jednat například o neplánované excentricity zatížení, počáteční prohnutí os prutu nebo o imperfekci ve tvaru počátečního naklonění prutu.
Také konstrukční (vnitřní) imperfekce jsou způsobeny výrobním procesem a zohledňují například vnitřní napětí nebo nerovnoměrné rozdělení meze kluzu napříč průřezem.
Použití v programu
V imperfekčních stavech lze definovat obecné podmínky pro imperfekce. V programu jsou obecně k dispozici následující typy imperfekcí:
- Lokální imperfekce: Imperfekce lze zadat jako náhradní zatížení, přičemž počáteční naklonění a prohnutí závisí na normálových silách
- Fiktivní zatížení ze zatěžovacího stavu: Imperfekce jsou založeny na zatíženích určitého zatěžovacího stavu.
- Počáteční naklonění pomocí tabulky: Modelování imperfekcí pro patra
- Statická deformace: Imperfekce jsou založeny na deformacích ze zatěžovacího stavu nebo kombinace zatížení.
- Skupina imperfekčních stavů: Spojené zadání z několika imperfekčních stavů
Každý imperfekční stav pak lze přiřadit určitým zatěžovacím stavům nebo kombinacím.