U mnoha přípojů, které se dosud uvažovaly jako „kloubové“, je rotační tuhost podle EC 3 tak velká, že by měly vlastně spadat do kategorie „polotuhých“ spojů. To znamená, že mohou teoreticky přenášet menší ohybové momenty a měly by se ve statickém systému zohlednit jako pružina.
Skutečně ovšem v mezním stavu únosnosti nastává situace podobná kloubu, protože čelní desky se například deformují plasticky. Proto je třeba provést mimo jiné následující posouzení:
a) Zajištění dostatečné rotační kapacity. Musí se například zajistit, aby pásnice nosníku nebyla ve styku se sloupem, a rameno síly, a tím také tuhost byly větší.
b) Zajištění dostatečné duktility. Je třeba zabránit náhlému selhání přípoje. „Křehké“ komponenty jsou šrouby a svary. Oproti tomu například čelní desky se deformují plasticky, jak jsme již zmínili. Musí se tedy dodržet určitý poměr pevnosti šroubu a pevnosti čelní desky. V konečném důsledku je mnohdy třeba vybrat vyšší třídu pevnosti šroubu než obvykle.
Tato posouzení upravuje směrnice „ECCS TC10: European Recommendations for the Design of Simple Joints in Steel Structures, First Edition 2009“, nikoli ovšem zatím EN 1993-1-8.
Vzhledem k neúplnému stanovení v normě a pro usnadnění přechodu lze volbu pro posouzení duktility také deaktivovat.