Stabilita konstrukce pro RFEM 6

• Analýza modelů, které se skládají z prutových, skořepinových a tělesových prvků
• Nelineární stabilitní analýza
• Volitelné zohlednění působení normálových sil od počátečního předpětí
• Čtyři řešiče rovnic pro efektivní výpočty nejrůznějších modelů
• Možnost zohlednit úpravy tuhosti z programů RFEM/RSTAB
• Stanovení vlastních tvarů od uživatelsky definovaného součinitele přírůstku zatížení (Inverzní silová metoda s posunem)
• Volitelné stanovení vlastního tvaru nestabilních modelů (pro identifikaci příčiny nestability)
• Vizualizace stabilitních tvarů
• Podklad pro stanovení imperfekce

Pro analýzu vlastních čísel máte na výběr z několika metod:

• Přímé metody
  • Přímé metody (Lanczos (RFEM), kořeny charakteristického polynomu (RFEM), iterace podprostoru (RFEM/RSTAB), inverzní silová metoda s posunem (Shifted inverse iteration, RSTAB) jsou vhodné pro analýzu malých a středních modelů. Tyto rychlé maticové metody řešení byste měli volit pouze v případě, že váš počítač disponuje větší kapacitou operační paměti (RAM).
• Iterační metoda sdružených gradientů (ICG - Incomplete Conjugate Gradient) (RFEM)
  • Tato metoda oproti tomu vyžaduje jen malou část operační paměti. Vlastní tvary se určují jeden po druhém. Metodu lze použít pro výpočet velkých konstrukčních systémů jen s několika vlastními čísly.

S addonem Stabilita konstrukce můžete provést nelineární analýzu stability také přírůstkovou metodou. Touto analýzou se i v případě nelineárních konstrukcí stanoví výsledky blízké realitě. Součinitel kritického zatížení se stanoví tak, že se postupně zvyšuje zatížení vybraného zatěžovacího stavu až k dosažení nestability. Při zvyšování zatížení se zohledňují nelinearity jako např. neúčinné pruty, podpory a podloží nebo také materiálové nelinearity. Jakmile se zatížení přestane zvyšovat, můžete případně provést lineární stabilitní analýzu na posledním stabilním stavu ke stanovení stabilitního tvaru.