Odpověď:
Celkový posun |u| odpovídá délce výsledného vektoru posunu a počítá se následovně:
Při použití výše uvedené rovnice se ztratí informace o orientaci celkového posunu. Proto obvykle nemá smysl superponovat celkové posuny |u| více zatěžovacích stavů nebo kombinací zatížení podobně jako jednotlivé posuny nebo vnitřní síly v kombinacích výsledků. Místo toho se jednotlivé složky posunu {ux, uy, uz} počítají odděleně podle zadaných kombinačních pravidel. V grafickém výstupu pro minimální a maximální celkové posuny |u| se pak všechny minimální nebo maximální složky posunu z celé kombinace výsledků složí. Grafické zobrazení |u| tak odpovídá obálce, která pokrývá průběhy posunů ze všech "subkombinací".
Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by se všechny složky minimálního/maximálního posunu vyskytovaly současně v „subkombinaci“ - hodnoty vypočítané pro celkové posuny tak ztrácejí na významu. Výstupem tedy jsou (od verzí programů RFEM 6.06.0014, RSTAB 9.06.0014, RFEM 5.35.01 a RSTAB 8.35.01) číselně (v grafickém výstupu a v tabulkách) pouze hodnoty posunů, které se skutečně vyskytují v subkombinaci.
Rozdíl mezi zobrazením „obálky“ průběhů posunů a číselně zobrazenými hodnotami extrémních celkových posunů |u| si lze ukázat na názorném příkladu:
Deformace v horní části konzoly jsou uvedeny v následující tabulce:
| Zatěžovací stav | |u| [mm] | uX [mm] | uY [mm] | uZ [mm] |
|---|---|---|---|---|
| 1 | 193,1 | 0 | 27,2 | 191,2 |
| 2 | 109,3 | 0 | 108,9 | 9,6 |
Pro kombinaci výsledků se střídavým účinkem ZS1 nebo ZS2 (ZS1/p nebo ZS2/p) se nyní zobrazí následující posuny:
Je zřejmé, že zobrazené deformace se v ZS1 ani v ZS2 nevyskytují - představují obálku všech deformací, které se potenciálně vyskytují v kombinaci výsledků. Hodnoty minimálního/maximálního celkového posunu zobrazené na volném konci nosníku a uvedené v tabulce odpovídají skutečně se vyskytujícím hodnotám z uvažovaných subkombinací. Tyto hodnoty se mohou značně lišit od vektorových posunů na konci konzoly, jako právě v tomto příkladu! Obalová deformace a uvedené číselné hodnoty by se tak měly analyzovat a vyhodnotit odděleně.
Stanovení minimálního a maximálního celkového posunu kombinace výsledků však není vždy přesné. Kombinace výsledků jsou při výpočtu tak efektivní, protože se používá princip superpozice - ten ovšem neplatí pro celkové posuny |u| (chybí informace o orientaci). Přesný výpočet minimálního/maximálního celkového posunu |u| by vyžadoval výpočet všech složek posunu {ux, uy, uz} všech subkombinací a analýzu s ohledem na |u| . Pro efektivní práci s kombinacemi výsledků se pro stanovení minimálního/maximálního celkového posunu analyzují pouze subkombinace s minimální nebo maximální složkou posunu {ux, uy, uz}. V případě pochybností by měla být celková deformace konstrukce vyhodnocena v zatěžovacích stavech nebo kombinacích zatížení.