Omezení šířky trhlin
Mezní průměr výztužových prutů max Øs se kontroluje podle EN 1992-1-1, Kap. 7.3.3 (2) následujícím způsobem.
kde
- Øs* : mezní průměr podle Obr. 2.3
- fct, eff : efektivní tahová pevnost betonu v rozhodné době, zde fctm
- kc : součinitel pro zohlednění rozdělení napětí v tahové oblasti, viz Kapitola 2.2.3
- hcr : výška tahové zóny bezprostředně před tvorbou trhlin
- h : celková výška průřezu
- d : statická užitná výška až k těžišti vnější výztuže
Maximální vzdálenost prutů max sl je upravena podle EN 1992-1-1, tabulka 7.3. (viz Obr. 2.4).
Charakteristická šířka trhliny wk se určuje podle EN 1992-1-1, Kap. 7.3.4, rovn. (7.8).
Rovnice 2.12 EN 1992-1-1, rovn. (7.8)
kde
sr,max | maximální vzdálenost trhlin u uzavřeného tvaru trhliny podle rovn. (7.11) popř. (7.14) |
εsm | střední deformace výztuže při zohlednění spolupůsobení betonu na tah mezi trhlinami |
εcm | střední deformace betonu mezi trhlinami |
Pokud vzdálenost prutů v oblasti tahu není větší než 5 ⋅ (c + Ø/2), dá se stanovit maximální vzdálenost trhlin u uzavřeného tvaru podle EN 1992-1-1, Kapitola 7.3.4 (3) následujícím způsobem:
Rovnice 2.13 EN 1992-1-1, rovn. (7.11)
kde
k3 | doporučený součinitel: 3.4 (německá Národní příloha: 0) |
c | betonové zakrytí podélné výztuže |
k1 | součinitel pro zohlednění spojovacích vlastností výztuže |
k2 | součinitel pro zohlednění rozdělení deformací: |
k4 | doporučený součinitel: 0.425 (německá Národní příloha: 1 / 3.6) |
ρp,eff | efektivní stupeň výztuže |
Pokud pruty nacházející se ve svazku překročí vzdálenost 5 ⋅ (c + Ø/2) nebo v zóně tahu není žádná výztuž ve svazku, lze použít jako mezní hodnotu šířky trhlin:
Rovnice 2.14 EN 1992-1-1, rovn. (7.14)
Použití rovnic (7.11) a (7.14) představuje „možné“ úpravy ve smyslu Eurokódu. Z interních analýz obou rovnic pro vzdálenost trhlin vyplynulo, že explicitní vymezení nevede vždy u aplikace rovnice (7.14) na výztužové pruty s větší vzdáleností než 5 ⋅ (c + Ø/2) k požadované šířce trhliny. Byly zkoumány průřezy s nepatrně odlišnými vzdálenostmi výztuží v oblasti 5 ⋅ (c + Ø / 2). U deskovitých průřezů se vytvořila při vzdálenosti prutů 1.01 ⋅ [5 ⋅ (c + Ø / 2)] u rovnice (7.14) menší vzdálenost trhlin než u rovnice (7.11) se vzdáleností prutů 0.99 ⋅ [5 ⋅ (c + Ø/2)]. To by znamenalo, že při zvyšování procenta vyztužení roste šířka trhlin, jakmile klesne mezní hodnota vzdálenosti prutů pod 5 ⋅ (c + Ø/2). Výmluvněji řečeno to znamená toto: Vypočtená šířka trhlin je v nevyztužené oblasti menší než v oblasti vyztužené!
V programu se počítá vzdálenost trhlin standardně vždy pomocí rovnice (7.11). Na základě volby lze podle rovnice (7.14) aktivovat sr,max jako horní mezní hodnotu. Na základě shora vysvětlených skutečností je horní mezní hodnota zohledňována vždy nezávisle na existující vzdálenosti prutů tahové výztuže.
Rozdíl středního přetvoření betonu a výztuže se stanoví podle EN 1992-1-1, kap. 7.3.4 (2), rovn. (7.9) následujícím způsobem.
Rovnice 2.15 EN 1992-1-1, rovn. (7.9)
kde
- σs : napětí v tahové výztuži za předpokladu průřezu s rozvinutými trhlinami
- kt : součinitel pro dotvarování
- kt = 0.6 při krátkodobém zatížení
- kt = 0.4 při dlouhodobém zatížení
- fct,eff : efektivní tahová pevnost betonu v rozhodné době (zde fctm)
- αe : poměr E modulů Es / Ecm
- ρeff : efektivní stupeň výztuže