2.2.3 Minimální výztuž

Minimální výztuž

Minimální průřez výztuží k omezení šířky trhliny se určuje zjednodušeně podle EN 1992-1-1, Kapitola 7.3.2 (2) rovn. (7.1) tímto způsobem:

$A_{s,min} · {\sigma }_s = k_c · k · f_{ct,eff} · A_{ct}$

Rovnice 2.10 (7.1)

kde

• A_s,min : minimální plocha průřezu železobetonové výztuže v tahové zóně.
• σ_s : přípustné napětí železobetonové výztuže podle Obr. 2.3
• k_c : součinitel pro zohlednění rozdělení napětí v tahové zóně
  • k_c = 1.0 při čistém tahu
  • k_c = 0.4 při ohybu
  • Při ohybu s normálovou silou se k_c  určuje následovně:

$k_c = 0.4 · \left[1 -\frac{{\sigma }_c}{k_1 · \left(h/h^{*}\right) · f_{ct,eff}}\right] \le 1$

Rovnice 2.11 EN 1992-1-1, rovn. (7.2)

• kde
  • σ_c : střední napětí betonu působící na zkoumanou část průřezu,
    σ_c = N_Ed / (b ⋅ h)
  • N_Ed : normálová síla působící na zkoumanou část průměru
  • h^* = h < 1.0 m
  • k₁ : součinitel pro zohlednění účinků normálových sil na rozdělení napětí:
    • k₁=1.5 pro N_Ed = tlaková síla
      k₁ = 2h^*/3h pro N_Ed = tahová síla
• k : součinitel pro zohlednění nelineárně rozdělených interních napětí
  • k = 1.0 pro stojiny s h ≤ 300mm
  • k = 0.65 pro h ≥ 800 mm
  • k = 1.0 při externím vynucení (např. pokles podpor)
• f_ct,eff = f_ctm : střední hodnota efektivní tahové pevnosti betonu při výskytu trhlin
• A_ct : plocha tahové zóny betonu