Problémy s výkonem na moderních procesorech Intel

Nový počítač je pravděpodobně vybaven procesorem Intel 12. generace nebo novější.

Od 12. generace (Alder Lake) Core i-procesorů provedla společnost Intel zásadní změnu v architektuře CPU.

Až do této generace obsahoval procesor několik stejných jader. Od 12. generace je tomu teď jinak.

Existují dva různé typy jader. Výkonná jádra (P-jádra) jsou vyladěna na vysoký výpočetní výkon. Při tom spotřebují hodně elektřiny. Vysoká spotřeba energie znamená, že se baterie v notebooku rychleji vybíjejí a procesor generuje více tepla, které musí odvádět chladicí systém.

Kromě P-jader existují také tzv. efektivní jádra (E-jádra). Ta vykonávají mnoho malých úkolů na pozadí, v nichž rychlost nehraje hlavní roli. E-jádra jsou mnohem pomalejší, ale také vyžadují mnohem méně elektřiny, a proto produkují méně tepla.

Procesory s různými typy jader nejsou novým vynálezem společnosti Intel. Již dlouhou dobu jsou standardem pro mobilní telefony a další mobilní zařízení. U těch jsou požadavky na nízkou spotřebu energie a pokrytí krátkodobých energetických špiček mnohem přísnější než v případě notebooků nebo stolních počítačů. Také Apple používá tuto technologii v zařízeních s M-procesory.

Úkolem operačního systému je nyní přiřadit běžící procesy jádrům. Tuto úlohu provádí tzv. plánovač. Rozpoznat, zda je třeba přiřadit proces P-jádrům, nebo zda stačí E-jádra, není triviální úkol. Plánovač to dělá mimo jiné podle uživatelských práv a dalších podmínek, které jsou zde:

Pokud se nyní podíváme na architekturu programu RFEM, je zřejmé, že mohou nastat problémy.

Architektura programu RFEM je rozdělena do dvou částí. Na jedné straně je program s grafickým uživatelským rozhraním. Ten přijímá zadání od uživatele a graficky zobrazuje výsledky. Na druhé straně je řešič. Ten načte vstupní data, provede výpočet a převede výsledky zpět do programu RFEM.

V programu RFEM se spustí jeden (RFEM 5) nebo několik (RFEM 6) procesů řešiče, které pak provádějí výpočet paralelně na několika jádrech. To jsou samozřejmě výpočetně náročné úlohy.

Vzhledem k tomu, že procesy jsou spouštěny hlavním programem jako neviditelné subprocesy, může se stát, že tyto procesy probíhají na pomalých E-jádrech.

Následkem toho pak program RFEM běžící na procesoru od 12. generace najednou počítá mnohem pomaleji než na starším procesoru 11. generace.

Rychlým řešením je spuštění programu RFEM s právy správce. Ne vždy je to ovšem z bezpečnostních důvodů možné.

Dalším řešením je upravit pravidlo, že podprocesy se provádějí na E-jádrech. Postupujte následovně:

1. Otevřete registry.
2. Vyhledejte „Heterogeneous thread scheduling policy“.
3. Upravte klíč „Attributes“ a nastavte ho na „0“.

Registr

Nastavení výkonu