Posouzení šířky trhlin
Výpočetní hodnota w k šířky trhlin se určuje podle rovnice (7.8) EN 1992-1-1, kapitoly 7.3.4.
S
s r, max | maximální vzdálenost trhlin u posledního stavu trhlin (viz rovnici 2.74 nebo rovnice 2.75 ) |
εsm | střední deformace výztuže pod rozhodující kombinací účinků včetně účinků aplikovaných deformací a zohlednění přínosu betonu při tahu mezi trhlinami (zohledňuje se pouze přídavné přetvoření betonu v tahu nad nulovou přetvoření a stejnou velikost) |
εcm | střední deformace betonu mezi trhlinami |
Pokud vzdálenost prutů výztuže v tahové zóně není delší než 5 ⋅ (c + φ / 2), maximální vzdálenost trhlin pro konečné trhliny lze stanovit podle EN 1992-1-1, rovnice (7.11):
Pokud je vzdálenost výztužových prutů v lepené výztuži větší než 5 ⋅ (c + φ / 2) v oblasti tahu nebo pokud v oblasti tahu není k dispozici kompozitní výztuž, lze mezní hodnotu šířky trhlin stanovit s maximálně Vzdálenost od trhlin:
Při výpočtu šířky trhlin se proto musí vypočítat hloubka osy neutrální osy II. Určí se s hloubkou neutrální osy Druck, která je vztažena k hloubce konstrukčního prvku.
Maximální vzdálenost trhlin se dále analyzuje podle EN 1992-1-1, rovnice (7.15):
S
θ | Úhel mezi výztuží ve směru x a směru hlavního napětí v tahu |
s r, max, x s r, max, y | maximální vzdálenost trhlin ve směru x nebo y |
Tato rovnice je relevantní v případě, že první metoda za předpokladu, že stejný poměr deformační podélné výztuže pro stanovení konstrukčních vnitřních sil v provozuschopnosti je zvolena mezní stav v nastavení pro analytické metody obslužnosti přílohy ( SE ) dialogové okno (viz obrázek 2.89 ).
Ve třetím postupu (s přihlédnutím k poměru deformace podélné výztuže ) se však směr tlakové diagonály určuje podle Baumanna. Ohybový úhel 15 ° se nezohlední, protože šířka trhliny v této oblasti není rozhodující.
Pro výpočet šířky trhlin w k podle rovnice 2.73 je třeba stanovit součinitel (ε sm - ε cm ) pro každý směr výztuže a pro směr výsledného přetvoření.
Rozdíl ve středním napětí betonu a betonářské oceli se snižuje Určuje bod 7.3.4 podle rovnice (7.9):
Maximální střední přetvoření (ε sm - ε cm ) - z , res se získá jako výsledné střední deformace jednotlivých směrů výztuže jako 1,291 ‰.
Pro hledané střední přetvoření (ε sm - ε cm ) se uvede označení s pro délku strany ve směru výztuže, d pro dílčí délku tlakových diagonál, l pro kolmici na tlakovou diagonálu a ε pro zjednodušení.
Pro vybraný sklon tlakové diagonály se určuje dílčí délka d γ-α následujícím způsobem:
Délka není rozměrována (kolmice na kompresní vzpěr byla zadána ve vzorci bez jednotky).
Délka s γ-α se pak určí.
Pokud směr výztuže θ 1 představuje nejmenší rozdílový úhel jako hlavní moment m 1 , je třeba pro ε α : u stanovit předem stanovený rozdíl středních deformací (ε sm - ε cm ) θ1 betonu a výztužné oceli:
Pokud směr výztuže θ 2 představuje nejmenší rozdílový úhel jako hlavní moment m 1 , je třeba pro ε α použít předem stanovený rozdíl středních deformací (ε sm - ε cm ) θ2 betonu a výztužné oceli.
Pomocí pythagorejské věty můžeme vypočítat hodnotu l γ-α z průměrů d γ-α a s γ-α :
Vzhledem k tomu, že všechny vzorce vycházejí z počáteční délky 1,0 jednotky délky, stanoví se přetvoření ε následujícím způsobem:
Toto přetvoření ε = (ε sm - ε cm ) se opět řídí mezilehlým úhlem (β - γ).
Pro stanovení vnitřních sil posouzení podle SLS se vychází z předpokladu stejného poměru deformace u metody podélné výztuže, poměr deformace výztuže se může podstatně lišit od předpokládaného poměru geometrických deformací. Pro správné stanovení výsledného poměrného poměru se proto použije přetvoření výztuže blíže k hlavnímu účinku.
Vypočítaná hodnota šířky trhlin w k lze stanovit podle rovnice 2.73 .
V dialogu 1.3 Plochy je stanovena maximální přípustná šířka trhlin w k = 0,3 mm. Z toho vyplývá kontrolní kritérium pro směrodatný směr: