Odpověď:
U dřevěných konstrukcí se nosníky často skládají z několika dřevěných dílů. Jednotlivé díly jsou spojené lepidlem, hřebíky, vruty, kolíky nebo lícovanými šrouby. V případě spoje lepidlem je spoj třeba uvažovat jako tuhý. U spojů např. pomocí kolíkových spojovacích prostředků je spoj polotuhý a průřezové charakteristiky spojených dílů nelze plně aplikovat.
V programech RFEM a RSTAB lze u složených dřevěných průřezů zohlednit poddajnost spoje v jednotlivých vrstvách. Toho lze dosáhnout zadáním redukčního součinitele Gamma, který lze stanovit pomocí "metody Gamma" například podle DIN 1052:2008 (8.6.2) nebo podle EN 1995-1-1 (příloha B). Tento součinitel zohledňuje redukci Steinerových podílů částí průřezu, což vede k účinné tuhosti v ohybu.
Kromě toho je možné jednotlivým průřezům přiřadit různé materiály. K tomu slouží funkce "Hybrid", kdy se jeden z těchto materiálů použije jako referenční pro stanovení ideálních průřezových charakteristik.
