Posouzení hliníkových konstrukcí | Použitelnost | Základní funkce

V tomto příspěvku nastíníme výhody použití CFD (Computational Fluid Dynamics), zejména ve srovnání s konvenčním testováním ve větrném tunelu.

Validace CFD simulací na základě experimentálních dat zvyšuje přesnost porovnáním výsledků simulace s reálnými podmínkami. Tento proces identifikuje nesrovnalosti a umožňuje úpravy pro zvýšení spolehlivosti modelu. V konečném důsledku to buduje důvěru ve schopnost simulace předpovídat scénáře zatížení větrem.

Ve statice je předpovídání účinků turbulentního proudění větru na konstrukce rozhodující pro bezpečnost a výkonnost. Modelování turbulence ve výpočetní dynamice tekutin (CFD) pomáhá simulovat tyto interakce. Inženýři musí zvolit praktický turbulentní model se zohledněním účinnosti, přesnosti a použitelnosti. Běžné modely zahrnují Reynoldsův průměrný Navier-Stokesův model (RANS), nestabilní Reynoldsův průměrný Navier-Stokesův model (URANS) a zpožděnou oddělenou simulaci víření (DDES). RANS je robustní a nákladově efektivní pro ustálené proudění, URANS zachycuje časově závislé jevy pro střední nestacionality a DDES, hybrid RANS a simulace velkých vírů (LES), řeší složité turbulentní konstrukce. Pochopení silných stránek a omezení každého modelu pomáhá inženýrům vybrat nejlepší přístup pro jejich použití.

Pokud máte pro svůj model experimentálně stanovené hodnoty tlaku na plochách, lze je použít na modelu konstrukce v programu RFEM 6, zpracovat v programu RWIND 2 a zohlednit jako zatížení větrem při statické analýze v programu RFEM 6.

Jak tyto experimentálně stanovené hodnoty uplatníte, se dozvíte v tomto odborném článku z databáze znalostí: Statické výpočty se zatíženími větrem z experimentálně naměřených hodnot tlaku v programech RWIND 2 a RFEM 6

Výsledky programu RWIND si můžete zobrazit přímo v hlavním programu. V navigátoru Výsledky vyberte ze seznamu nahoře typ výsledků "Analýza simulace větru".

V současnosti máte k dispozici následující výsledky, které se vztahují k výpočetní síti programu RWIND:

• Plošný tlak
• Koeficient cp plochy
• Vzdálenost stěny y+ (stacionární proudění)

K názornému videu

Pomocí programu RWIND 2 Pro lze pro plochu snadno zadat propustnost. Potřebujete jen zadat

• Darcyho součinitel D,
• inerciální součinitel I a
• délku porézního média ve směru proudění L,

pro definici tlakových okrajových podmínek mezi přední a zadní stranou porézní zóny. Tímto nastavením získáte model proudění touto zónou se zobrazením rozdílných výsledků na obou stranách oblasti zóny.

Ale to není vše. Generování zjednodušeného modelu dále rozpozná propustné zóny a zohlední příslušné otvory v plášti modelu. Složitému geometrickému modelování propustného porézního prvku se můžete vyhnout. Pochopitelně - to je pro vás dobrá zpráva! Díky pouhému zadání parametrů propustnosti můžete tento nepříjemný proces obejít. Použijte tuto funkci pro simulaci propustných sítí na lešení, prachových clon, síťových konstrukcí a podobně. Budete nadšeni!