Pro posouzení únosnosti průřezu jsou zohledněny všechny kombinace vnitřních sil.
Při posouzení průřezů podle metody dílčích vnitřních sil se vnitřní síly průřezu působící v souřadném systému hlavních os, vztaženém k těžišti nebo středu smyku, transformují do lokálního systému souřadnic, který leží ve středu stojiny a je orientován ve směru stojiny.
Jednotlivé vnitřní síly se rozloží na horní a dolní pásnici a na stojině a stanoví se mezní vnitřní síly částí průřezu. Za předpokladu, že mohou být smyková napětí a momenty v pásnici absorbovány, se osová mezní únosnost průřezu i mezní únosnost průřezu v ohybu určí pomocí zbytkových vnitřních sil a porovná se s existujícími silami a momenty. Při překročení smykového napětí nebo únosnosti pásnice nelze posouzení provést.
Simplexová metoda stanoví součinitel plastického zvětšení s danou kombinací vnitřních sil pomocí výpočtu v programu SHAPE-THIN. Převrácená hodnota faktoru zvětšení představuje využití průřezu.
Eliptické průřezy jsou posuzovány na plastickou únosnost pomocí nelineárního analytického procesu optimalizace. Tato metoda je podobná simplexové metodě. Samostatné návrhové případy umožňují flexibilní analýzu vybraných prutů, sad prutů a účinků i jednotlivých průřezů.
Pomocí Simplexovy metody lze upravovat parametry důležité pro posouzení, jako je výpočet všech průřezů.
Výsledky plastického posouzení se v modulu RF‑/STEEL EC3 zobrazí obvyklým způsobem. Jednotlivé výsledkové tabulky obsahují vnitřní síly, třídy průřezů, celkové posouzení a další výsledky.
