Často kladené dotazy (FAQ)

Ne, manuály poskytujeme pouze online, tedy jako HTML dokument.

Výhody

• Vždy aktuální technické informace
• Pouze jedna verze manuálu, žádné nedorozumění kvůli rozdílnému obsahu
• Rychlé zapracování zpětné vazby od zákazníků

Funkce

• Při přístupu k Internetu k dispozici odkudkoliv, na jakémkoliv zařízení
• Interakce s ostatními zdroji Dlubal, jako je Knowledge Base, FAQ a školicí videa
• Nápověda F1 přímo z RFEM a ostatních programů

Ano, v přídavných moduly pro navrhování (například Ocelové konstrukce, Dřevěné konstrukce atd.) můžete provádět optimalizaci průřezů.

Optimalizace může probíhat například pro standardizované profily řady nebo u parametrických průřezů pro šířku, výšku atd.

Vyberte v tabulkovém oknu programu RFEM „Ocelové konstrukce“ a „Vstupní data“. Poté v záložce „Průřezy“ ve sloupci „Vybrat jiný průřez pro posouzení“ zvolte možnost „Optimalizovat | Aktuální řada...“ a zadejte parametry, které mají být optimalizovány:

RSECTION průřezy lze v Grasshopperu definovat pomocí modelové šablony.

Vytvoření šablony s průřezem RSECTION

Importujte průřez RSECTION do RFEM 6:

• Import průřezu z RSECTION

Poté uložte soubor RFEM jako šablonu (soubor *.ft6):

• FAQ | Jak mohu v programu RFEM 6 vytvořit šablonu modelu?

Odkaz na šablonu v Grasshopperu

V Grasshopperu můžete přistupovat k této šabloně tak, že zadáte cestu k uloženému šablonovému souboru RFEM v exportní komponentě (Use Template).

V rámci posouzení betonu můžete zobrazit detailní údaje jak pro posouzení, tak pro stanovení výztuže.

1 - Detaily pro posouzení

V tabulkovém okně Posouzení betonu vyberte výsledek Využití pro pruty, plochy atd. Pro každý výsledek posouzení otevřete dvojitým kliknutím na odpovídající využití v tabulce okno s podrobnostmi o posouzení.

2 - Detaily pro stanovení výztuže

V tabulkovém okně Posouzení betonu vyberte výsledek Výztuž pro pruty, plochy atd. Pro každý výsledek výztuže otevřete dvojitým kliknutím na odpovídající hodnotu v tabulce okno s podrobnostmi o stanovení výztuže.

U modelů s membránovými/lankovými prvky umožňuje počáteční předpětí konvergenci výpočtu. V RFEM 6 existují dva způsoby zohlednění počátečního předpětí: počáteční stav nebo minimální změna délky. Nad rámec numerické konvergence je důležité poznamenat, že vlastní frekvence lana závisí na počátečním napětí. Tahová síla musí být přítomna a její velikost ovlivňuje výsledky.

Pro jednoduše podepřené lano s vlastní tíhou je definována modální analýza bez počátečního stavu:

Jako výsledek se zobrazí chybové hlášení „10060 - Matici tuhosti nelze invertovat | Konstrukce je nestabilní“:

Prvním řešením je výběr zatěžovacího stavu s tahovou silou jako počátečním stavem. V tomto případě se při zohlednění nelinearit (nelineární analýza III. řádu) v lanovém prvku z vertikálního zatížení vygeneruje vodorovná reakce. Vodorovná reakce odpovídá tahové síle. Je důležité zdůraznit, že zatěžovací stavy nebo kombinace zatížení v možnosti „Zdroj hmot“ nemají vliv na matici tuhosti. Je třeba provést dva výběry.

Druhou možností je definovat počáteční deformaci v nastavení modálního případu.

Doporučujeme vyhodnotit vliv počátečních hodnot (počátečního stavu nebo minimální změny délky) na vlastní tvary. Relativně malé změny těchto hodnot mohou vést k významným změnám vlastních frekvencí.

Potřeba zohlednit nelinearitu tahových prutů závisí na cíli analýzy. Pokud je primárním cílem stanovení základních smykových sil pro porovnání s jinými vodorovnými účinky, je obvykle přijatelné nelinearity tahových prutů zanedbat, což lze považovat za konzervativní přístup. Pro přesný návrh samotných tahových prutů je však zásadní zohlednit jejich nelineární chování. K tomu je nezbytné použít metody jako je deaktivace, aby byly tyto efekty přesně zachyceny, čímž je zajištěna integrita a bezpečnost návrhu.

Pokud chcete spojit více prutů prutového sady do jednoho prutu, je třeba postupovat následovně:

Krok 1

Označte příslušné pruty a tím i odpovídající linie. Zavolejte funkci „Spojit pruty“.

Dříve označené pruty a linie jsou nyní spojeny do jedné linie a jednoho prutu.

Krok 2

Označte a upravte právě sloučenou linii. Je nutné smazat všechny uzly ležící na linii. První nebo poslední uzel v seznamu odpovídá vždy počátečnímu nebo koncovému uzlu a nesmí být samozřejmě smazán.

Ukončete dialog tlačítkem „OK“.
Důležité: Žádné uzly na prutu nejsou smazány, tento krok se týká pouze uzlů na linii.

Krok 3

Poté je třeba označit všechny meziuzly na prutu, aby bylo možné je upravit. Otevřete editační dialog pro uzly. V editačním dialogu uzlů je na záložce „Základní“ nutné změnit typ uzlu na „Na prutu“. Pokud jste vše správně provedli, na záložce „Na prutu“ pod „Parametry | Prut č.“ se automaticky zobrazí odpovídající prut.

Ukončete editační dialog tlačítkem „OK“.

Krok 4

Pro kontrolu můžete vyvolat editační dialog prutu. Nyní je zde aktivována možnost „Uzly na prutu“. Aktivujte záložku „Uzly na prutu“, kde jsou nyní uvedeny dříve upravené uzly.

Ano, stačí použít možnost Zrušit generovaný stav u vytvořeného základního objektu. Následující obrázek ukazuje toto tlačítko pro nosníkovou tyč, která byla automaticky generována pomocí nosníkové desky:

Považování spojení za plně tuhé předpokládá, že spoj může přenášet velké ohybové momenty bez relativní rotace mezi připojenými prvky. Tento přístup snižuje ohybové napětí v nosníku, ale může vést k nehospodárnému návrhu. Spoj musí být naddimenzovaný, aby zvládl vysoký moment, což vede ke zvýšení nákladů na materiál a potenciálně složitější výrobě. Navíc tento tuhý spoj nemusí odrážet skutečné chování konstrukce za reálných zatěžovacích podmínek, což může mít za následek předimenzování spoje a tedy nedosáhnutí hospodárného využití materiálu. Místo toho by zohlednění realističtější tuhosti spojení mohlo optimalizovat návrh spoje i celé konstrukce.

Modelování konzoly pomocí plošných prvků poskytuje přesnější znázornění místního boulení. Modelování jako prut může poskytnout přiměřený výsledek přemístění, ale kritický součinitel zatížení a tvary vybočení nemusí být realistické, zejména při zohlednění místního boulení.

Další informace naleznete v našem článku databáze znalostí na toto téma:

• KB 1931 | Stabilita konstrukce: Tvar konzoly při vybočení

RFEM 6 nabízí několik metod pro úpravu tuhosti ploch, každá je vhodná pro různé aplikace. Zde je přehled nejlepších využití pro jednotlivé metody:

• Úprava celkové tuhosti

Tato metoda je nejlepší pro globální úpravy, které simulují plochy se zvýšenou nebo sníženou tuhostí, nebo pro zjednodušené modelování ploch s konzistentními materiálovými vlastnostmi. Zahrnuje rovnoměrné škálování všech prvků matice tuhosti pomocí jednotného faktoru.

• Částečné úpravy tuhosti, hmotnosti a hmoty

Použijte tuto metodu pro cílené úpravy, kde je potřeba modifikovat specifické komponenty matice tuhosti a ostatní nechat nezměněné. Je užitečná pro simulaci složitých vícevrstvých nebo kompozitních materiálů a řešení účinků dotvarování a smrštění u kompozitních ocelobetonových desek. Příkladem je řešení účinků dotvarování a smrštění na kompozitní ocelobetonovou desku, kde lze ohybové a torzní členy matice tuhosti plochy rovnoměrně zmenšit faktorem představujícím časově závislé snížení tuhosti.

• Úprava tuhosti specifických prvků

Tato metoda je zvláště užitečná pro simulaci složitého chování materiálu a řešení lokálních účinků v konstrukci. Například ji lze použít pro kompozitní desku s vlákny převážně orientovanými podél osy x, což vede k významně vyšší tuhosti v tomto směru. Aby se zohlednilo toto anizotropické chování, je možné zvýšit člen ohybové tuhosti k, který odpovídá D11 v matici tuhosti plochy, zatímco ostatní členy zůstávají nezměněné.

• Úprava tuhosti podle norem (ACI 318-19 a CSA A23.3-19)

Tato metoda se používá k zapracování snížení tuhosti pro betonové pruty a plochy napříč různými typy prvků dle článku 6.6.3.1.1 ACI 318-19 a klauzule 10.14.1.2 CSA A23.3-19. Dostupné možnosti zahrnují popraskané a nepopraskané stěny, ploché desky, desky, nosníky a sloupy. Program používá multiplikační faktory přímo získané z tabulek uvedených v normách.

Mějte na paměti, že implementace těchto úprav vyžaduje pečlivé vyhodnocení struktury a požadovaných cílů, protože změny v matici tuhosti přímo ovlivňují rozložení napětí a deformací v konstrukci.

Klíčovou výhodou modulu Budova je jeho schopnost přesného stanovení posunu podlaží, což je kritický parametr v seismickém návrhu. Hodnocení posunu podlaží je nezbytné pro zajištění integrity konstrukce omezením nadměrných posunů, které mohou způsobit nestabilitu nebo poškození nekonstrukčních prvků, jako jsou příčky. Díky této funkci mohou inženýři také vypočítat faktory stability a citlivostní koeficienty posunu podlaží, což pomáhá posoudit, zda by měly být zahrnuty účinky P-delta do seismické analýzy. Tyto efekty pak mohou být hladce integrovány do RFEM 6 spolu s modulem Spektrální analýza pro důkladnější a komplexnější posouzení seismické výkonnosti budovy.

Přídavný modul Časová analýza v programu RFEM 6 je omezen na lineární konstrukční systémy, což znamená, že nelineární prvky jsou buď ignorovány, nebo převedeny na lineární ekvivalenty. Nelineární časová analýza tedy není v programu RFEM 6 prostřednictvím přídavného modulu Časová analýza přímo podporována.

Jedním z klíčových výstupů v RWIND je součinitel větrné síly (také známý jako aerodynamický součinitel), který pomáhá inženýrům pochopit, jak vítr interaguje s konstrukcí. Tento součinitel je nezbytný pro optimalizaci návrhů k zajištění stability a efektivity konstrukce.

V RWIND je součinitel větrné síly obvykle získáván spuštěním simulace větru na základě dané geometrie, rychlosti větru a podmínek prostředí. Software pak vypočítá síly působící na konstrukci a poskytne hodnoty součinitele, které indikují aerodynamickou reakci. Tato FAQ vás provede procesem získání součinitele větrné síly v RWIND.

Pro ilustraci, jak RWIND určuje součinitel větrné síly, se můžeme podívat na praktický příklad z univerzity RWTH Aachen týkající se antény [1] podle obrázku 1.

Na obrázku 2 je hodnota součinitele větrné síly (aerodynamický součinitel) vypočítána v informační záložce úpravy dat modelu. Je zde také uveden vzorec součinitele větrné síly:

Pro porovnání výsledků, obrázek 3 [1] představuje analýzu součinitelů sil (C_f) ve vztahu k různým konfiguracím konstrukce pod vlivem větru. Na levé straně polární graf s názvem "Kraftbeiwerte C_f" ilustruje změnu součinitele sil v různých směrech větru podle referenční plochy A_ref = 0,1127 m². Červený bod na 0° ukazuje součinitel síly v RWIND (C_f = 0,82) jako významný bod související s větrem pro a = 45 mm.

Co je Single Sign-on (SSO)?

Single Sign-on (SSO) je metoda autentizace, která vám umožňuje přistupovat k více nezávislým softwarovým systémům pomocí jediné sady přihlašovacích údajů – jako je uživatelské jméno a heslo. Pomocí SSO se nemusíte zvlášť přihlašovat do každého systému, což zjednodušuje proces přihlašování a zvyšuje uživatelský komfort.

Jak funguje Single Sign-on v programu RFEM 6?

RFEM 6 využívá Single Sign-on k zjednodušení licenčního procesu. V současné době je podporován účet Microsoft Azure Active Directory. Zavedení SSO v RFEM 6 probíhá následujícím způsobem:

1. Dotaz na systémový účet: RFEM 6 se dotazuje Windows na systémový účet aktuálně přihlášeného uživatele.
2. Tichý tokenový proces: RFEM 6 se pokusí na pozadí a bez interakce uživatele získat uživatelský přístupový token.
3. Interaktivní získání tokenu (je-li to nutné): Pokud tiché získání tokenu selže, například proto, že uživatel není přihlášen nebo neexistuje platná relace, RFEM 6 se pokusí token získat interaktivně.
4. Ověření tokenu: RFEM 6 ověřuje obdržený přístupový token proti koncovému bodu Microsoft Graph API na adrese https://graph.microsoft.com. Tento krok zajišťuje, že token je vydán společností Microsoft a je platný.
5. Předání tokenu licenčnímu serveru Dlubal: Po úspěšném ověření odešle RFEM 6 přístupový token licenčnímu serveru Dlubal.
6. Získání uživatelských dat a kontrola licence: Licenční server Dlubal rovněž kontaktuje https://graph.microsoft.com, aby načetl e-mailovou adresu uživatele, která je k přístupovému tokenu přiřazena. Na základě této e-mailové adresy určí licenční server příslušnou firmu a ověří, zda má platnou licenci pro RFEM 6.

Jaké výhody poskytuje Single Sign-on v RFEM 6?

• Zjednodušený přihlašovací proces: Nemusíte se pokaždé přihlašovat, když spustíte RFEM 6, pokud jste již přihlášeni do Windows.
• Vyšší uživatelský komfort: Méně hesel, která je třeba si pamatovat, a rychlejší přístup k softwaru.
• Zlepšení zabezpečení: SSO může zlepšit zabezpečení, protože centralizuje správu hesel a snižuje riziko slabých nebo znovu použitých hesel.

Jaké podmínky musí být splněny pro použití SSO v RFEM 6?

• Firemní účet: Vaše firma musí mít účet kompatibilní s Single Sign-on (např. Microsoft Azure Active Directory konto).
• Licence RFEM 6: K vašemu firemnímu účtu musí být přiřazena platná licence RFEM 6.
• Připojení k internetu: Pro autentizaci a kontrolu licence je zapotřebí aktivní připojení k internetu.

Co mám dělat, když Single Sign-on v RFEM 6 nefunguje?

• Zkontrolujte připojení k internetu: Ujistěte se, že váš počítač je připojen k internetu.
• Zkontrolujte přihlášení do Windows: Ujistěte se, že jste přihlášeni k systému Windows.
• Problémy s účtem Microsoft: Zkontrolujte, zda nejsou problémy s vaším účtem Microsoft nebo firemním účtem. Případně kontaktujte svého IT správce.
• Restart RFEM 6: Restartujte RFEM 6. Někdy může problém vyřešit restartování.
• Kontaktujte podporu Dlubal: Pokud problém přetrvává, prosím, obraťte se na podporu softwaru Dlubal.

Potřebuji neustálé připojení k internetu pro použití RFEM 6 s SSO?

Ne, pro nepřetržité používání RFEM 6 není po úspěšné aktivaci licence pomocí SSO vyžadováno stálé připojení k internetu. Připojení k internetu je hlavně nezbytné pro ověření licence při spuštění RFEM 6. Pravidelně může RFEM 6 provádět na pozadí opakovanou kontrolu licence, aby ověřil její platnost.

Ano, po provedení pokynů k instalaci v níže uvedeném odkazu spusťte následující kód Pythonu. Protože se model neukládá ani nepočítá, nebudou se odečítat žádné kredity z vašeho účtu. Předplatné je však nezbytné.

• Dokumentace API II
• Webshop API (gRPC)
• API (gRPC) náklady

V dialogu pro tisk grafiky je samostatná sekce pro řízení modifikátorů zobrazení, kde lze nastavit modifikátor pro deformace a mnoho dalších výsledků. Následující obrázek ukazuje příslušný dialog zadání.

Ano, smyková pole a torzní uložení můžete uvažovat nejen v návrhových addonech, ale také při statické, stabilitní a modální analýze.

Nastavení lze provést v úpravách konstrukce. V následující položce v manuálu se popisuje příslušné zadání:

• Manuál k programu RFEM 6 | Konstrukce | Speciální objekty | Změny konstrukce

Obrázek níže ukazuje zadání pro aktivaci zohlednění smykových polí a torzního uložení:

Simulace nestacionárního proudění větru hrají klíčovou roli při analýze vzorů proudění vzduchu, turbulence a aerodynamických sil v různých technických aplikacích, jako jsou například analýzy konstrukcí namáhaných zatížením větrem. Na rozdíl od simulací ustáleného stavu zachycují simulace nestacionárního chování časově závislé proudění větru, což vyžaduje pečlivou rovnováhu mezi přesností a výpočetní účinností.

Jedním z kritických faktorů simulací nestacionárního proudění větru je stanovení dostatečné celkové doby simulace k zajištění spolehlivých a smysluplných výsledků (Obrázek 1). Pokud je doba simulace příliš krátká, proudění se nemusí plně rozvinout, což vede k nepřesným predikcím klíčových parametrů, jako jsou rychlost, klísání tlaku a charakteristiky turbulence. Naopak, nadměrně dlouhé doby simulace mohou vést ke zbytečným výpočtovým nákladům bez výrazného zlepšení přesnosti.

U simulace nestacionárního proudění je nutné sledovat stabilizaci jak reziduí, tak celkové odporové síly (a/nebo jejích složek) (Obrázek 2).

Jako stabilizace se doporučuje získání konstantní hodnoty nebo periodické oscilace v čase (Obrázek 3). Pokud nejsou tyto podmínky splněny, doporučuje se pokračovat ve výpočtu nestacionárního proudění, což mohou uživatelé snadno provést.

V programu RFEM 5 byla implementována možnost modelování pro vazby v nabídce „Vložit → Údaje o modelu → 1.31 Vazba uzlů“ (), aby bylo možné modelovat prvky s velmi vysokou tuhostí v rovině. Tento přístup se používá především ve stavebnictví, kde masivní horizontální konstrukční prvky (např. stropní desky) tuto úvahu odůvodňují.

Jelikož je tzv. „Membrána“ využívána téměř výhradně v budovách, je tato funkce v RFEM 6 zahrnuta v přídavném modulu „Model budovy“. K dispozici jsou čtyři možnosti pro zohlednění tuhosti (). Uživatel tak může volit modelové předpoklady, které nejlépe odrážejí skutečnou strukturu konstrukce.

Pro každé patro lze nastavit vlastní konfiguraci výsledků. Pomocí možností „Tuhá rovina“ nebo „Poddajná rovina“ lze v rámci modelu uspořádat desky (2D analýza) společně se sloupy (uzlové podpory) a stěnami (liniové podpory). Možnost „Pouze přenos zatížení“ zjednodušuje výpočet tím, že stropy slouží jen k přenosu zatížení.

Model budovy představuje alternativu k samostatnému modelování stropů, kdy se dříve používal nástroj „Zohlednit podporové reakce jako zatížení”. První analýza může být provedena pomocí možnosti „Pouze přenos zatížení“ za účelem stanovení globálních parametrů, jako jsou podporové reakce, stabilita a předběžné dimenzování hlavních vertikálních nosných prvků.

Následně mohou být aktivovány další funkce přídavného modulu, jako například modelování podlaží, sady stropů, stěnové desky a nosníky podobné stěnám, za účelem provedení detailnější analýzy a posouzení použitých materiálů (). Protože však tento rozšířený model vyžaduje více výpočetního a modelačního úsilí, doporučuje se postupný přístup. Tímto způsobem lze integrovat všechny komponenty projektu do jediného modelu.

Liniový kloub/uvolnění není nutný pro stěnové podlahové připojení při použití tuhé nebo polotuhé diafragmy. Je to proto, že tuhé a polotuhé diafragmy mají v globálním 3D výpočtu nulovou ohybovou tuhost mimo rovinu (Obrázek 01).

Pokud není vybrána žádná diafragma nebo přenos zatížení, měl by být definován liniový kloub / nové liniové uvolnění.

V lokálním 2D výpočtu pro zohlednění gravitačních zatížení jsou definovány uzlové a liniové podpory k reprezentaci sloupů a stěn. Ve většině případů je dostačující „Pevná kloubová podpora“, protože spoj mezi stěnou z CLT a podlahou z CLT může být považován za kloubové spojení s volnou rotací kolem globálních os X a Y. Alternativně může být přiřazen elastický sloup nebo stěna (Obrázek 02).

Pro RFEM/RSTAB doporučujeme ovladač z „výrobní větve“, protože je stabilnější a byl rozsáhleji testován. „Větev nových funkcí“ může obsahovat experimentální funkce a je méně testovaná, proto doporučujeme jej nepoužívat.

Již vytvořené multitisky lze upravit několika kliknutími. Postupujte následovně:

1. Otevřete příslušný tiskový protokol (1) například kliknutím pravým tlačítkem myši na navigátor Data.
2. Otevře se nový dialog; klikněte v panelu nástrojů na tlačítko Upravit vícenásobný tisk (2) a vyberte vícenásobný tisk, který chcete změnit (3).
3. Zkontrolujte synchronizaci obrázků v záložce Akce s obrázkem a v případě potřeby ji upravte (4).

Pro generování kombinací zatížení, které obsahují protipůsobící vlastní tíhu podle čl. 4.1.3.2(5), je třeba upravit volbu Generátor kombinací (Obrázek 01). In the Standard Options tab, activate the "Combinations from counteracting dead loads" option.

The load combinations including counteracting dead loads are shown in Image 02.

Číslování již definovaných zatěžovacích stavů lze snadno upravit. Toho lze dosáhnout několika způsoby:

Ruční (bezplatné) úpravy pomocí dialogu programu

1. Otevřete dialog Zatěžovací stavy a kombinace.
2. V záložce Zatěžovací stavy vyberte příslušný zatěžovací stav ze seznamu (1), zadejte požadovaný zatěžovací stav (2) a potvrďte tlačítkem OK (3).

Automatické číslování pomocí tabulky

Tento postup je vhodný zejména pro průběžné číslování zatěžovacích stavů se seskupováním.

1. V tabulce vybereme kategorii Zatěžovací stavy a kombinace.
2. V záložce Zatěžovací stavy vybereme a) prázdné řádky a smažeme je pomocí místní nabídky nebo b) vložíme nové řádky.

Rychlé číslování pomocí dialogu programu

Velmi jednoduchá a rychlá cesta k automatickému postupnému číslování zatěžovacích stavů:

1. Otevřete dialog Zatěžovací stavy a kombinace.
2. V záložce Zatěžovací stavy klikneme v dolní části seznamu na tlačítko pro (a) číslování všech existujících zatěžovacích stavů nebo (b) číslování označených zatěžovacích stavů s volitelným počátečním indexem.
3. Potvrďte tlačítkem "OK".

Konzola Pythonu a skriptování v aplikaci Python umožňují integraci externích knihoven do kódu.
Externí knihovny lze nainstalovat dvěma jednoduchými způsoby:

1. Instalace pomocí konzoly:

Příkaz install_packages("packageName") umožňuje instalovat externí knihovny přímo do Python konzoly programu RFEM. Zadejte tento příkaz do konzoly a stiskněte klávesu Enter pro spuštění instalace.

2. Instalace pomocí terminálu:

Terminál lze otevřít pomocí černého tlačítka v horní části konzoly nebo ve správci skriptů. Poté zadáme příkaz python -m pip installpackageName a potvrdíme klávesou Enter. Požadovaná knihovna se poté nainstaluje do virtuálního prostředí programu RFEM.

Ano, v současnosti je možné normy měnit nepřímo pomocí JavaScriptu. Následující skript spustí v programu RFEM JavaScript, který obsahuje popis požadované normy pro ocelové konstrukce pro nastavení normy v programu RFEM:

Nejjednodušší způsob, jak určit popis požadované normy, je použít JavaScript konzole v programu RFEM. Použijte k tomu příkaz, který je specifický pro požadovaný addon:

Skript upraví normu pro addon Posouzení ocelových konstrukcí v programu RFEM. Lze ho snadno integrovat do stávajících skriptů webových služeb, a tak měnit standardy pro všechny addony.

Pro výměnu dat mezi HiCAD a RFEM 6 je k dispozici výměna dat prostřednictvím souborů. Programy podporují následující formáty:

IFC soubor z HiCAD do RFEM 6

Pro export z HiCAD do formátu IFC máte k dispozici definice pohledu modelu Design Transfer View a Reference View. Oba formáty lze importovat do RFEM 6.

Po importu do RFEM 6 se automaticky otevře IFC Navigator, kde lze vybrat importované komponenty. Struktura je sestavena stejně jako struktura sestavy vytvořená v HiCAD.

Viditelnost můžete také ovládat pomocí typů objektů IFC v Navigátoru.

Pomocí pravého tlačítka myši na jeden nebo více objektů máte možnost převést je na objekty RFEM.

IFC soubor z RFEM 6 do HiCAD

Pro výměnu IFC souboru z RFEM 6 je důležité při ukládání použít typ souboru IFC 4 – Reference view.

Následně můžete soubor importovat do HiCAD pomocí 3D importu.

DSTV Product (.stp) z HiCAD do RFEM 6

Pro výměnu ve formátu DSTV .stp v HiCAD vyberte možnost uložení „Další...“ a „DSTV Product".

Pro import do RFEM 6 máte také možnost „DSTV“, kterou lze tento formát souboru načíst.

Následně se automaticky otevře dialog „Konverzní tabulky“, kde můžete nastavit materiály a profilové průřezy.

DSTV Product (.stp) z RFEM 6 do HiCAD

Pokud exportujete DSTV soubor z RFEM 6, můžete jej v HiCAD také importovat otevřením DSTV Product.

Získáte zde těžišťové čáry profilů ve formě tzv. prutových prvků. Ty pak můžete příkazem „Nahradit za normčlovek profil“ převést na profily.

Pro posouzení ocelového přípoje se na pozadí vytvoří model (submodel) ocelového přípoje náhradního ocelového přípoje a spočítá se v programu RFEM 6. Proto se chyby, které nejsou zachyceny kontrolou správnosti v addonu Ocelové přípoje, vztahují ve většině případů na tento submodel. Ten můžete uložit a otevřít jako samostatný model v programu RFEM pro podrobnější analýzu.
Postupujte následovně:

1. Klikněte na tlačítko "Výsledky v ocelovém přípoji".
2. Klikněte na tlačítko "Uložit model s ocelovým přípojem jako".
3. Uložte model ocelového přípoje
4. Otevřete ho jako samostatný model v programu RFEM 6

Nyní získáte všechny informace o dílčím modelu a můžete použít všechny nástroje programu RFEM 6 k nalezení příčiny.

Je třeba také zadat součinitele pro vzpěrné délky. Horní a spodní část tabulky pracují dohromady. Horní tabulka určuje segmenty pro posouzení v jednotlivých směrech. Spodní tabulka pak definuje vzpěrné délky pomocí součinitelů nebo absolutních hodnot.