Pokud pracujete s pohyblivými břemeny a chcete svou práci co nejvíce automatizovat, RFEM 6 je přesně to, co potřebujete! Náš program umožňuje rychle a snadno aplikovat pohyblivá zatížení a generovat příslušné zatěžovací stavy - a to vše bez nutnosti kupovat další produkty. Pokud jste si tedy zakoupili licenci programu RFEM 6, používáte studentskou verzi nebo máte 45denní bezplatnou zkušební verzi, můžete vytvářet a používat pohyblivá zatížení, například vozidla na mostech, zcela zdarma.
Jak již možná víte, generátory zatížení výrazně usnadňují zadávání zatížení na pruty a plochy v programu RFEM 6. Jedním z nich je Moving Load Wizard, který je přímo integrován do programu RFEM 6 a umožňuje použití jednotlivých zatížení nebo modelů zatížení složených z několika zatížení na plochy a generování zatěžovacích stavů z různých poloh těchto zatížení.. Postup při zadávání takových zatížení a generování příslušných zatěžovacích stavů krok za krokem v generátoru je vysvětlen v databázi znalostí:
V tomto příspěvku si na praktickém příkladu ukážeme, jak lze pomocí generátoru pohyblivých zatížení vytvořit zatížení, které se pohybuje po mostě. Cílem je znázornit zatížení P jako dvě plošná zatížení p ve vzdálenosti definované obrysem, z nichž každé působí v zadané šířce a délce (ty se například zobrazí v kontaktní oblasti kola). Schéma zatížení je znázorněno na obrázku 1; příslušný most je vidět přímo níže a je také k dispozici ke stažení.
319x
104x
Plošná zatížení znázorněná na obrázku 1 by měla působit na most podél trajektorie, kterou je třeba zadat jako jeden z parametrů v generátoru pohyblivých zatížení. Pokud jste četli výše uvedený článek, víte, že trajektorie je definována pomocí sady linií. Ačkoli lze sadu linií vytvořit vyvoláním dialogu Nová sada linií přímo z generátoru pohyblivého zatížení, doporučujeme sadu linií představující trajektorii definovat předem v modelu RFEM. V tomto příkladu chceme zatížení znázornit jako pohybující se podél svislého středu mostu; linie 46, 49, 50 a 51 jsou proto seskupeny v sadě linií 1 - trajektorie (obrázek 2).
I když se jedná pouze o preferenci, lze model zatížení definovat také předem. Jak již pravděpodobně víte z výše uvedeného článku v KB o pohyblivých zatíženích, model zatížení spravuje parametry zatížení pohyblivých zatížení a definuje sadu zatížení, která se pohybují po trajektorii. To lze provést otevřením okna Nový model zatížení z navigátoru, jak je znázorněno na obrázku 3. Pro tento příklad stačí zadat složku zatížení jako sílu působící v globálním směru Z. Rozdělení zatížení by mělo být přiřazeno jako Náprava - volné obdélníkové zatížení, protože chcete aplikovat dvě plošná zatížení (p) s velikostí 240 kN/m2 působící na šířku a délku 0,250 m. Volná obdélníková zatížení pak působí ve vzdálenosti definované roztečí, která je v tomto případě 1,5 m.
Nyní můžeme otevřít dialog Generátor pohyblivého zatížení a pokračovat zadáním dalších parametrů pohyblivého zatížení (obrázek 4). Prvním zadáním je zadání ploch, na kterých se mají generovat pohyblivá zatížení. U daného mostu můžete jednoduše zaškrtnout políčko "Vše", protože v modelu nejsou žádné jiné plochy než plochy mostu, na který chcete aplikovat zatížení (tzn. plochy 1-8).
Dále je třeba definovat geometrické parametry pohyblivého zatížení zadáním trajektorie a jízdních pruhů. V prvním případě byla sada linií 1 - trajektorie již předdefinována, takže ji můžete přímo vybrat z rozbalovacího seznamu. V druhém případě je třeba definovat pouze jeden jízdní pruh a krok posunu ∆ 0,250 m (tj. délku samotného zatížení), protože chcete reprezentovat zatížení, které se pohybuje nepřetržitě po mostě (obrázek 4). Pro toto specifické zobrazení zatížení nejsou vyžadovány žádné excentricity, odsazení ani nárazníky.
Po zadání geometrických parametrů zatížení a modelu zatížení lze v záložce Pohyby tyto dva pohyby spojit do sady pohybů (obrázek 5). Protože v předchozí záložce byl definován pouze jeden jízdní pruh, je třeba vybrat pouze jízdní pruh 1 a model zatížení 1-Basic , který jste vytvořili dříve. Součinitel zatížení, který se používá pro zvětšení účinku zatížení, se automaticky nastaví na 1, což je hodnota, kterou chcete zachovat, protože v tomto příkladu není třeba zvyšovat zatížení. Vzhledem k tomu, že na stejném jízdním pruhu není více zatížení, nelze v tomto případě použít ani položku „Vzdálenost od předchozího zatížení“ ani možnost „Nezávisle ve vztahu k předchozímu zatížení“.
Posledním krokem generátoru pohyblivých zatížení je vygenerování zatěžovacích stavů přiřazených různým polohám pohyblivého zatížení. Za tímto účelem je třeba vybrat kategorii účinků, do které má být každý zatěžovací stav přiřazen. Jak jistě víte, je to důležité, protože kategorie účinků řídí superpozici zatěžovacích stavů a také dílčí součinitele spolehlivosti a kombinační součinitele. Pro tento příklad můžete zatěžovací stavy zařadit do kategorie účinků „Užitná zatížení – kategorie F: provozní plocha – hmotnost vozidla <= 30 kN". Jakmile toto provedete a zaškrtnete políčko „Vygenerované zatěžovací stavy“, zobrazí se seznam zatěžovacích stavů sestávající ze samostatných zatěžovacích stavů pro každý krok pohyblivého zatížení (obrázek 6).
Zatěžovací stavy přiřazené pohyblivému zatížení nyní najdete vedle všech ostatních zatěžovacích stavů v záložce Zatěžovací stavy v okně Zatěžovací stavy a kombinace, pod položkou Zatěžovací stavy v navigátoru a také v panelu nástrojů. To umožňuje vybrat zatěžovací stav z rozbalovacího seznamu v panelu nástrojů nebo v navigátoru a zobrazit zatížení vygenerované v tomto konkrétním zatěžovacím stavu, jak je znázorněno na obrázku 7.
