Pokud pracujete s pohyblivými břemeny a chcete svou práci co nejvíce automatizovat, RFEM 6 je přesně to, co potřebujete! Náš program umožňuje rychle a snadno aplikovat pohyblivá zatížení a generovat příslušné zatěžovací stavy - a to vše, aniž by bylo třeba přikupovat další produkty. Pokud jste si tedy zakoupili licenci programu RFEM 6, používáte studentskou verzi nebo máte 45denní bezplatnou zkušební verzi, můžete vytvářet a používat pohyblivá zatížení, například vozidla na mostech, zcela zdarma.
Jak již možná víte, generátory zatížení výrazně usnadňují zadávání zatížení na pruty a plochy v programu RFEM 6. Jedním z nich je Generátor pohyblivých zatížení, který je přímo integrován do programu RFEM 6 a umožňuje uvažovat jednotlivá zatížení nebo modely zatížení, které sestávají z několika zatížení, působící na plochy a generovat zatěžovací stavy z různých poloh těchto zatížení. Postup v generátoru krok za krokem při zadávání takových zatížení a generování příslušných zatěžovacích stavů je popsán v databázi znalostí:
V tomto příspěvku si na praktickém příkladu ukážeme, jak lze pomocí generátoru pohyblivých zatížení vytvořit zatížení, které se pohybuje po mostě. Cílem je modelovat zatížení P jako dvě plošná zatížení p ve vzdálenosti dané rozchodem kol, z nichž každé působí v zadané šířce a délce (lze je zaznamenat například na kontaktní ploše kola s povrchem). Schéma zatížení je znázorněno na obrázku 1; příslušný most je vidět ihned po ním a je také k dispozici ke stažení.
441x
162x
Plošná zatížení znázorněná na obrázku 1 by měla působit na most podél trajektorie, kterou je třeba zadat jako jeden z parametrů v generátoru pohyblivých zatížení. Pokud jste četli výše uvedený článek, víte, že trajektorie je definována sadou linií. I když lze sadu linií vytvořit po otevření dialogu Nová sada linií přímo z generátoru pohyblivého zatížení, doporučujeme sadu linií představující trajektorii definovat předem v modelu RFEM. V tomto příkladu chceme zatížení znázornit jako zatížení pohybující se podél vertikální střednice mostu; linie 46, 49, 50 a 51 jsou proto zařazeny do sady linií 1 - trajektorie (obrázek 2).
I když je to jen otázka preference, lze také model zatížení zadat předem. Jak již pravděpodobně víte z výše uvedeného článku o pohyblivých zatíženích, v modelu zatížení se spravují parametry pohyblivých zatížení a definuje se sada zatížení, která se pohybují po trajektorii. K tomu lze otevřít okno Nový model zatížení z navigátoru, jak je znázorněno na obrázku 3. V našem příkladu stačí zadat složku zatížení jako sílu působící v globálním směru Z. Průběh zatížení by se měl přiřadit jako Náprava - volné obdélníkové zatížení, protože chceme zohlednit dvě plošná zatížení (p) o velikosti 240 kN/m2 působící na šířku a délku 0,250 m. Volná obdélníková zatížení pak působí ve vzdálenosti definované rozchodem kol, který činí v tomto případě 1,5 m.
Nyní můžeme otevřít dialog Generátor pohyblivých zatížení a pokračovat zadáním dalších parametrů pohyblivého zatížení (obrázek 4). Jako první je třeba zadat plochy, na kterých se mají pohyblivá zatížení vytvořit. U daného mostu můžeme jednoduše zaškrtnout políčko "Vše", protože v modelu nejsou žádné jiné plochy než plochy mostu, na které chcete aplikovat zatížení (tzn. plochy 1-8).
Dále je třeba definovat geometrické parametry pohyblivého zatížení zadáním trajektorie a jízdních pruhů. V prvním případě byla sada linií 1 - trajektorie již předem definována, takže ji můžeme vybrat přímo z rozbalovacího seznamu. V druhém případě je třeba definovat pouze jeden jízdní pruh a krok posunu ∆ 0,250 m (tj. délku samotného zatížení), protože chceme modelovat zatížení, které se pohybuje spojitě po mostě (obrázek 4). Pro tento specifický model zatížení není třeba zadat žádné excentricity, odsazení ani nárazníky.
Po zadání geometrických parametrů zatížení a modelu zatížení lze v záložce Přejezdy tyto dva pohyby spojit do sady pohybů (obrázek 5). Protože v předchozí záložce byl zadán pouze jeden jízdní pruh, je třeba vybrat pouze jízdní pruh 1 a model zatížení 1-Basic, který jste předtím vytvořili. Součinitel zatížení, který se používá pro úpravu účinku zatížení, se automaticky nastaví na 1, a tuto hodnotu ponecháme, protože v tomto příkladu není třeba zatížení zvyšovat. Vzhledem k tomu, že na stejném jízdním pruhu nejsou vícenásobná zatížení, nemá v tomto případě smysl použít ani „Vzdálenost od předchozího zatížení“ a ani možnost „Nezávisle na předchozím zatížení“.
Posledním krokem v generátoru pohyblivých zatížení je vygenerování zatěžovacích stavů spojených s různými polohami pohyblivého zatížení. K tomu je třeba vybrat kategorii účinků, do které má být každý zatěžovací stav přiřazen. To je důležité, jak jistě víte, protože kategorií účinků se řídí superpozice zatěžovacích stavů a také dílčí součinitele spolehlivosti a kombinační součinitele. V tomto příkladu můžeme zatěžovací stavy zařadit do kategorie účinků „Užitná zatížení – kategorie F: dopravní plocha – tíha vozidla <= 30 kN". Jakmile toto provedete a zaškrtnete políčko „Vygenerované zatěžovací stavy“, zobrazí se seznam zatěžovacích stavů, v němž je pro každý krok pohyblivého zatížení uveden samostatný zatěžovací stav (obrázek 6).
Zatěžovací stavy přiřazené pohyblivému zatížení nyní najdete spolu se všemi ostatními zatěžovacími stavy v záložce Zatěžovací stavy v okně Zatěžovací stavy a kombinace, pod položkou Zatěžovací stavy v navigátoru a také v panelu nástrojů. Můžeme tak vybrat zatěžovací stav z rozbalovacího seznamu v panelu nástrojů nebo v navigátoru a zobrazit zatížení vygenerované v tomto konkrétním zatěžovacím stavu, jak je znázorněno na obrázku 7.
.png?mw=600&hash=49b6a289915d28aa461360f7308b092631b1446e)
