Mostní konstrukce (ADM 2015, článek B.2.2 [2])
Krátce z historie tohoto ustanovení - Asociace pro hliník zveřejnila poprvé Normu pro hliníkové konstrukce (Specifications for Aluminum Structures) v roce 1967, a to pro stavby i mostní konstrukce. Hliníkové materiály se v mostních konstrukcích používají od počátku až poloviny 19. století. Proto tato původní norma ADM zahrnovala vedle budov také navrhování mostů podle ASD. V normě byly stanoveny různé součinitele spolehlivosti pro stavby a mostní konstrukce.
Když bylo v roce 1994 do ADM přidáno posouzení pomocí LRFD, byla již ustanovení pro mosty zahrnuta do normy AASHTO a úmyslně vynechána z ADM. V říjnu 2007 se ve Spojených státech LRFD stala povinnou metodou posouzení pro všechny dálniční stavby. Proto byl v ADM 2020 v kapitole B Požadavky na posouzení zcela odstraněn článek B.2.2 Mostní konstrukce obsažený ještě v ADM 2015.
Vzpěrné a pevnostní konstanty pro zakřivené prvky (článek B.4 [1])
V tabulkách B.4.1 a B.4.2 byly upraveny rovnice průniku vzpěrných konstant (Ct a Ctb) pro rovnoměrný tlak v zakřivených prvcích a pro ohybový tlak v zakřivených prvcích [1 ].
Přímá pevnostní metoda (článek F.3.2 [1])
Oddíl F.3 [1] se zabývá jmenovitou pevností v ohybu Mnlb pro mezní stav lokálního boulení. Pro stanovení Mnlb lze použít tři metody, včetně přímé pevnostní metody podle čl. F.3.2 [1].
Dříve ADM 2015 čl. F.3.2 odkazuje přímo na čl. B.5.5.5 [2]. To vyžadovalo, aby uživatel správně klasifikoval všechny prvky průřezu buď jako konstantní tlak (čl. B.5.4 [2]) nebo na ohybový tlak (čl. B.5.5 [ 2]). Pouze příslušné prvky namáhané ohybovým tlakem by byly způsobilé pro čl. B.5.5.5 [2] a proto lze vypočítat Mnlb.
ADM 2020 nyní obsahuje rovnice pro výpočet Mnlb přímo v článku F.3.2. Toto zjednodušení oproti předchozí normě lze použít pro výpočet pevnosti v ohybu pro všechny prvky bez počáteční klasifikace podle čl. B.4 a čl. B.5 [1].
Součinitel ohybu Cb (článek F.4.1 [1])
ADM 2015 obsahovala v kapitole F.4.1 dva odlišné články pro výpočet součinitele ohybu použitého v posouzení klopení. To zahrnovalo dvojitě symetrický tvar (čl. F.4.1.1 [2]) a jednoduše symetrické tvary (čl. F.4.1.2 [2]).
ADM 2020 zkombinovala tyto články a místo toho upravila rovnici Cb (rov. F.4-2) tak, aby obsahovala další proměnnou Rm, což je ohybový součinitel pro jednoose symetrické pruty namáhané ohybem s dvojitým zakřivením od příčného zatížení. Další změny v rov. F.4-2 [1] pochází z Příručky pro posouzení stability kovových konstrukcí, 6. vydání (Wiley, 2010) a Wong and Driver (2010). V ADM 2015 však tato rovnice vychází z Kirbyho a Nethercota (1979).
Úhelníky (článek F.5)
Změny v Kap. F pro úhelníky zahrnují úpravy pevnosti při klopení pro ohyb okolo geometrických os (čl. F.5.1 [1]). Rov. F.5-4 až F.5-5 pro rovnoramenné úhelníky s vidlicovým uložením pouze v bodě maximálního momentu (čl. F.5.1b) a rov. F.5-6 až F.5-7 pro rovnoramenné úhelníky bez uložení proti klopení (čl. F.5.1c [1]) obsahují mírně odlišné hodnoty součinitelů ve srovnání s ADM 2015.
Od ADM 2015 do ADM 2020 došlo ke zjednodušení, pokud jde o ohyb okolo hlavních os (čl. F.5.2 [1]. Pevnost v klopení při ohybu okolo hlavní osy (čl. F.5.2a [1]) byla sloučena do jednoho oddílu, který lze použít pro rovnoramenné i nerovnoramenné úhelníky. Proto byly provedeny změny v rovnici F.5-8 Pro stanovení únosnosti při klopení ve srovnání s ADM 2015 použijte [1]]].
Použití v RF-/ALUMINIUM ADM
Výše uvedené není vyčerpávajícím seznamem všech aktualizací ADM 2020 ve srovnání s normou z roku 2015. Spíše je zde uvedeno, které aktualizace byly implementovány do přídavného modulu RF-/ALUMINUM ADM programu RFEM a RSTAB, který provádí posouzení hliníkových prutů podle ADM pomocí ASD nebo LRFD. Pracovní postup při navrhování v programech RFEM a RF-ALUMINUM ADM najdete v záznamu webináře:
Databáze znalostí
