Zadání zatížení na pruty a plochy v programu RFEM 6 výrazně usnadňují generátory zatížení. Generátory zatížení, které jsou v současné době k dispozici v programu, usnadňují převod plošných zatížení na zatížení na pruty, zatížení sněhem a větrem na plochy a pruty a import a použití reakčních sil liniových a uzlových podpor jiného modelu jako zatížení.
Protože naším cílem ve společnosti Dlubal je vždy poskytovat vám nástroje a funkce, které posunou vaši práci v našich programech o krok dále, byl implementován nový generátor zatížení, který umožňuje generovat pohyblivá zatížení na plochách. Generátor pohyblivého zatížení (obrázek 1) je přímo integrován do programu RFEM 6 a není třeba ho kupovat samostatně. Na konstrukci tak můžete aplikovat jednotlivá zatížení nebo modely zatížení složené z několika zatížení, pro které generátor zatížení automaticky vygeneruje zatěžovací stavy pro každou polohu zatížení. V následujícím textu se dozvíte, jaká zadání je třeba provést v generátoru pro zadání takových zatížení a vygenerování příslušných zatěžovacích stavů.
Základní údaje
Nejdříve je třeba přiřadit plochu/plochy, na které bude působit pohyblivé zatížení. Můžete buď zaškrtnout políčko "Vše" pro automatické zadání všech ploch modelu, nebo můžete plochy přiřadit ručně zadáním jejich čísla nebo výběrem v grafickém okně (obrázek 2).
Dále je možné nastavit geometrické parametry pohyblivého zatížení zadáním trajektorie a jízdních pruhů. První slouží k "vedení" zatížení a je definován jako sady linií, které je třeba vytvořit. Sadu linií můžete vytvořit nebo nechat předdefinovat, abyste ji mohli vybrat přímo v grafice nebo zadat její číslo. Pokud v něm chcete provést změny, můžete také přímo odtud vyvolat dialog "Upravit sadu linií" (obrázek 3).
Jakmile je trajektorie nastavena, můžete zadat počet pruhů pro pohyblivé zatížení a detaily pro každý pruh (obrázek 4). To je důležité, protože umožňuje pracovat se zatíženími, která se pohybují rovnoběžně nebo s určitým odsazením od sebe.
Tímto způsobem lze aplikovat pohyblivá zatížení rovnoběžně s linií pohybu ve vzdálenosti e (obrázek 5), která slouží jako zadání pro excentricitu na obrázku 4. Kladné hodnoty umisťují zatížení napravo od linie pohybu ve směru pohledu a záporné hodnoty vlevo od ní.
Délka každého jízdního pruhu se automaticky převezme z dříve přiřazené sady linií a představuje celkovou délku linií existujících v aktuální sadě. Je však třeba zadat vzdálenost, kterou zatížení urazí při pohybu po jízdním pruhu. V programu se to zohlední pomocí kroku posunu ∆ (obrázek 6). Protože generátor zatížení generuje zatěžovací stavy pro všechny polohy pohyblivých zatížení, čím menší je krok posunu, tím více zatěžovacích stavů se vygeneruje.
Standardně se pohyblivá zatížení generují od počátečního uzlu první linie v sadě linií a končí v koncovém uzlu poslední linie. Máte ovšem možnost posunout počáteční nebo koncový bod pohyblivého zatížení zadáním počátečního a/nebo koncového odsazení. První udává vzdálenost polohy prvního zatížení k počátečnímu uzlu jízdního pruhu, zatímco druhý popisuje vzdálenost polohy posledního zatížení ke koncovému uzlu jízdního pruhu (obrázek 7).
Pokud chcete definovat oblasti bez zatížení na začátku nebo na konci jízdního pruhu (např. u nosníků jeřábových drah a konstrukcí s příčným omezením), je to možné také pomocí nárazníků jako alternativy k odsazení. Zadáním bA a bB tak lze definovat oblasti nárazníku, které zůstanou bez zatížení, jak je znázorněno na obrázku 7; první je počáteční nárazník, zatímco druhý je koncový nárazník.
Přejezdy
Nyní, když jsme definovali detaily geometrie pohyblivého zatížení, je dalším krokem definovat způsob, jakým se zatížení pohybuje po jízdních pruzích. To lze provést v dialogu Generátor zatížení v záložce Pohyby. Pokud je k dispozici více jízdních pruhů, je třeba pohyb definovat zvlášť pro každý pruh (obrázek 8).
Pro spojení geometrie pohyblivého zatížení s parametry zatížení je třeba definovat model zatížení. Pokud jste to již provedli, měli byste jednoduše vybrat model zatížení z rozbalovacího seznamu (obrázek 8). V opačném případě byste měli vybrat nový generátor zatížení | Načíst model a otevřete okno Načíst model znázorněné na obrázku 9.
V tomto okně můžete kombinovat různé složky zatížení do modelu zatížení, který se pohybuje po ploše jako "zatěžovací blok". K tomu je třeba nejdříve přiřadit počet složek zatížení, které tvoří zatížení. Každou složku zatížení lze definovat jako sílu nebo moment a směr působení lze určit v závislosti na zvoleném souřadném systému.
Dále je možné zadat typ průběhu zatížení výběrem typu zatížení z rozbalovacího seznamu a přiřazením příslušných parametrů. Rozbalovací seznam s možnostmi zobrazení účinků zatížení je znázorněn na obrázku 9. V závislosti na výběru je třeba zadat různé parametry. Pokud například vyberete možnost Volný obdélníkový průřez, použije se blokové zatížení, pro které je třeba kromě polohy ve vzdálenosti x a y zadat také velikost zatížení p, šířku w a délku l. Pro pochopení parametrů pro každý jednotlivý typ zatížení je v pravé části okna k dispozici grafické znázornění.
Nyní, když jste zadali model zatížení, se můžete vrátit do dialogu Generátor zatížení a dokončit definici pohybu (obrázek 8). Účinek zatížení je možné změnit přiřazením "Součinitele zatížení". Pokud se na stejném pruhu nachází více zatížení (tzn. pokud jste již na aktuální pruh vložili zatížení), budete požádáni o zadání vzdálenosti od předchozího zatížení. Tímto způsobem lze definovat kombinaci zatížení s odsazením na stejné sadě linií. Modely zatížení, například s tandemovými nápravami, se tak mohou postupně pohybovat po ploše. Je třeba také uvést, zda se aktuální zatížení vztahuje k předchozímu. To znamená, že druhá sada zatížení se bude pohybovat synchronně s první po jízdním pruhu, pokud není zaškrtnutá možnost "Nezávislé na předchozím zatížení". Pokud je naopak tato možnost zaškrtnuta, obě sady zatížení se budou pohybovat po plochách nezávisle na sobě (obrázek 10).
Jakmile je sada pohybů definována, můžete přistoupit ke generování zatěžovacích stavů pro definovaná pohyblivá zatížení v příslušné záložce okna generátoru zatížení (obrázek 11). Za tímto účelem je třeba vybrat kategorii účinků, do které mají být jednotlivé zatěžovací stavy přiřazeny, a zaškrtnout políčko Generovat zatěžovací stavy. Poté se zobrazí seznam zatěžovacích stavů, v němž je pro každý krok pohyblivého zatížení uveden samostatný zatěžovací stav.
Nakonec je možné v pracovním okně zkontrolovat zatížení generovaná v jednotlivých zatěžovacích stavech (obrázek 12).
Slova závěrem
V tomto příspěvku jsme vám představili generátor pohyblivých zatížení, který je přímo integrován do programu RFEM 6 a umožňuje použití pohyblivých zatížení a generování zatěžovacích stavů, které vyplývají z různých poloh těchto zatížení. Je vysvětlen postup krok za krokem v generátoru a také zadání, která je třeba provést pro zadání takových zatížení a pro generování příslušných zatěžovacích stavů. Získáte tak solidní zázemí pro práci s generátorem a pro jeho využití při práci s pohyblivými zatíženími. Na toto téma jsou k dispozici také další články, které vám poskytnou ještě lepší pohled na praktické použití. Naše bezplatná zákaznická podpora je vám k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu.