Zadání zatížení na pruty a plochy v programu RFEM 6 výrazně usnadňují generátory zatížení. Díky generátorům zatížení, které jsou v současné době v programu k dispozici, lze snáze převádět plošná zatížení na zatížení na pruty, vnášet zatížení sněhem a větrem na plochy a pruty a přebírat a zohledňovat reakce liniových a uzlových podpor jiného modelu jako zatížení.
Protože naším cílem ve společnosti Dlubal je poskytovat vám vždy nástroje a funkce, které posunou vaši práci v našich programech o krok dále, byl implementován nový generátor zatížení, který umožňuje generovat pohyblivá zatížení na plochách. Generátor pohyblivých zatížení (obrázek 1) je integrován přímo do programu RFEM 6 a není třeba ho kupovat samostatně. Na konstrukci tak můžete vnést osamělá zatížení nebo modely zatížení složené z vícero zatížení, pro které generátor zatížení automaticky vygeneruje zatěžovací stavy u každé polohy zatížení. V následujícím textu se dozvíte, co je třeba zadat v generátoru pro definování takových zatížení a vytvoření příslušných zatěžovacích stavů.
Základní údaje
Nejdříve je třeba přiřadit plochy, na které bude pohyblivé zatížení působit. Můžete buď zaškrtnout políčko "Vše" pro automatické zadání všech ploch modelu, nebo můžete plochy přiřadit ručně uvedením jejich čísla nebo jejich výběrem v grafickém okně (obrázek 2).
Následně lze nastavit geometrické parametry pohyblivého zatížení tím, že stanovíme trajektorii a jízdní pruhy. První z nich udává, jak je zatížení "vedeno", a definuje se jako sada linií, které je třeba vytvořit. Sadu linií můžete vytvořit zde nebo ji lze předem definovat, abyste ji mohli vybrat přímo v grafickém okně nebo zadat její číslo. Pokud chcete provést změny, můžete odtud také otevřít přímo dialog "Upravit sadu linií" (obrázek 3).
Jakmile je trajektorie stanovena, můžete stanovit počet jízdních pruhů pro pohyblivé zatížení a také detaily u každého jízdního pruhu (obrázek 4). To je důležité, protože tak lze pohyblivá zatížení zadat buď souběžně anebo s určitým odsazením od sebe.
Tímto způsobem lze vnést pohyblivá zatížení souběžně s linií pohybu ve vzdálenosti e (obrázek 5), která slouží jako údaj pro stanovení excentricity na obrázku 4. Kladné hodnoty umisťují zatížení napravo od linie pohybu ve směru pohledu a záporné hodnoty vlevo od ní.
Délka každého jízdního pruhu se automaticky převezme z přiřazené sady linií a představuje celkovou délku linií v aktuální sadě. Je však třeba zadat vzdálenost, kterou zatížení urazí při pohybu po jízdním pruhu. V programu se zohlední krokem posunu ∆ (obrázek 6). Protože generátor zatížení generuje zatěžovací stavy pro všechny polohy pohyblivých zatížení, tak čím menší je krok posunu, tím více zatěžovacích stavů se vygeneruje.
Standardně se pohyblivá zatížení generují od počátečního uzlu první linie v sadě linií po koncový uzel poslední linie. Máte ovšem možnost posunout počáteční nebo koncový bod pohyblivého zatížení tím, že zadáte odsazení na začátku nebo konci. První udává vzdálenost první pozice zatížení od počátečnímu uzlu jízdního pruhu, druhé pak vzdálenost poslední polohy zatížení ke koncovému uzlu jízdního pruhu (obrázek 7).
Pokud chcete definovat oblasti bez zatížení na začátku nebo na konci jízdního pruhu (např. u nosníků jeřábových drah a konstrukcí s bočním omezením), máte možnost zadat jako alternativu k odsazení také nárazníky. Zadáním bA a bB tak lze definovat oblasti nárazníku, které zůstanou bez zatížení, jak je znázorněno na obrázku 7; první je počáteční nárazník, zatímco druhý je koncový nárazník.
Přejezdy
Poté co jste definovali detaily geometrie pohyblivého zatížení, stanoví se v dalším kroku, jakým způsobem se zatížení pohybuje po jízdních pruzích. To můžete provést v dialogu Generátor zatížení v záložce Přejezdy. Pokud je jízdních pruhů více, je třeba pohyb definovat zvlášť u každého pruhu (obrázek 8).
Aby se spojily geometrie pohyblivého zatížení s parametry zatížení, je třeba definovat model zatížení. Pokud ho již máte, měli byste model zatížení jednoduše vybrat z rozbalovacího seznamu (obrázek 8). V opačném případě byste měli vybrat Nový generátor zatížení | Model zatížení a otevřít okno Model zatížení, které vidíme na obrázku 9.
Zde lze kombinovat různé složky zatížení do modelu zatížení, který se pohybuje po ploše jako "blok zatížení". K tomu je třeba nejdříve přiřadit počet složek zatížení, které zatížení tvoří. Každou složku zatížení lze definovat jako sílu nebo moment a směr působení lze určit v závislosti na zvoleném souřadném systému.
Jako další lze stanovit typ průběhu zatížení tak, že vybereme typ zatížení z rozbalovacího seznamu a přiřadíme příslušné parametry. Rozbalovací seznam s možnostmi zobrazení účinků zatížení vidíme na obrázku 9. V závislosti na výběru je třeba zadat různé parametry. Pokud například vyberete Volné obdélníkové, bude se uvažovat blokové zatížení, pro které je třeba kromě polohy ve vzdálenosti x a y zadat také velikost zatížení p, šířku w a délku l. Pro ozřejmění parametrů u jednotlivých typů zatížení je v pravé části okna k dispozici grafické znázornění.
Jakmile jste zadali model zatížení, můžete se vrátit do dialogu Generátor zatížení a dokončit zadání pohybu (obrázek 8). Účinek zatížení můžete upravit přiřazením "Součinitele zatížení". Pokud se na stejném jízdním pruhu nachází více zatížení (tzn. pokud jste již na aktuální jízdní pruh vložili zatížení), budete vyzváni zadat vzdálenost od předchozího zatížení. Tímto způsobem zadáváte kombinaci zatížení s odsazením na stejné sadě linií. Po ploše se tak mohou pohybovat například modely zatížení s dvounápravami za sebou. Je třeba také uvést, zda se aktuální zatížení vztahuje k předchozímu. To znamená, že druhá sada zatížení se bude pohybovat po jízdním pruhu synchronně s první, pokud není zaškrtnuta možnost "Nezávisle na předchozím zatížení". Pokud je naopak tato možnost zaškrtnuta, obě sady zatížení se budou pohybovat po plochách nezávisle na sobě (obrázek 10).
Jakmile je sada pohybů definována, můžete přistoupit ke generování zatěžovacích stavů pro zadaná pohyblivá zatížení v příslušné záložce okna generátoru zatížení (obrázek 11). K tomu je třeba vybrat kategorii účinků, do které mají být jednotlivé zatěžovací stavy přiřazeny, a zaškrtnout políčko Generovat zatěžovací stavy. Poté se zobrazí seznam zatěžovacích stavů, v němž je pro každý krok pohyblivého zatížení uveden samostatný zatěžovací stav.
Nakonec lze v pracovním okně zkontrolovat zatížení generovaná v jednotlivých zatěžovacích stavech (obrázek 12).
Slova závěrem
V tomto příspěvku jsme vám představili generátor pohyblivých zatížení, který je přímo integrován do programu RFEM 6 a umožňuje použití pohyblivých zatížení a generování zatěžovacích stavů, které vyplývají z různých poloh těchto zatížení. Vysvětlujeme postup v generátoru krok za krokem a také vstupní údaje, která je třeba zadat pro definování takových zatížení a pro generování příslušných zatěžovacích stavů. Získáte tak solidní základ pro práci s generátorem a pro jeho využití při práci s pohyblivými zatíženími. Na toto téma jsou k dispozici také další články, které vám poskytnou ještě lepší vhled do jeho uplatnění v praxi. Naše bezplatná zákaznická podpora je vám navíc k dispozici 24 hodin denně 7 dní v týdnu.