Odpověď:
Následující odpověď se vztahuje na programy RFEM 6 a RSTAB 9.
Pokud chceme použít analýzu druhého řádu, je třeba definovat kombinace zatížení. V případě kombinace zatížení se zatížení obsažených zatěžovacích stavů zkombinují do "jednoho velkého zatěžovacího stavu" se zohledněním příslušných dílčích součinitelů spolehlivosti a tento zatěžovací stav se pak vypočítá podle analýzy druhého řádu.
V případě kombinace výsledků se naproti tomu nejdříve spočítají obsažené zatěžovací stavy. Výsledky se pak skládají do kombinací s uvážením dílčích součinitelů spolehlivosti. Pro kombinace výsledků není možné nastavit metodu výpočtu. To je možné pouze u zatěžovacích stavů a kombinací zatížení.
U zatěžovacích stavů a kombinací zatížení lze v nastavení pro statickou analýzu zadat metodu posouzení; například analýza druhého řádu (viz Obrázek 01). Pokud model obsahuje pruty typu „Lano“, počítají se tyto prvky podle analýzy velkých deformací.
U zatěžovacích stavů a kombinací zatížení vždy dostaneme jednoznačné vnitřní síly. Na druhé straně kombinace výsledků obsahují obálku vnitřních sil (maximální a minimální hodnoty). Vzhledem k tomu, že se v kombinacích výsledků skládají výsledky zatěžovacích stavů a kombinací zatížení, mohou i KV obsahovat výsledky podle statické lineární analýzy nebo analýzy druhého řádu.
Ve svém modelu můžete také kombinovat definované ZS v souhrnném KV s kritériem nebo (např. KV1 = KZ1/stálé nebo KZ2/stálé nebo KZ3/stálé...). Získáte tak maximální vnitřní síly a deformace při zohlednění analýzy druhého řádu (viz Obrázek 02).
"Stálá nebo superpozice" má za následek, že pro výsledky se použije jedna nebo obě z KZ. Při spojení výsledků pomocí „alternativně nebo superpozice“ se také může stát, že žádná z KZ není relevantní pro výsledky KV. Vnitřní síly a deformace pak mohou být nulové.
.png?mw=350&hash=e89ec6511f00085d6f71362e60193c34fdeeb3ea)
