Odpověď:
Zatímco podle analýzy druhého řádu vliv imperfekce výrazně roste se zvyšující se normálovou silou a využití roste exponenciálně, v posouzení metodou náhradního prutu vliv imperfekce roste pouze lineárně v poměru k normálové síle. U systémů s velmi vysokým nebo velmi nízkým zatížením proto zpravidla dochází k větším rozdílům mezi využitími podle teorie prvního řádu pomocí metody náhradního prutu a teorií podle druhého řádu pomocí analýzy napětí.
