Norma v případě účinků tření větru rozlišuje mezi volně stojící stěnou, přístřeškem a protáhlou uzavřenou budovou [1].
Podíl třecí síly od větru na výsledné síle větru působící na celou konstrukci se stanoví pomocí následující rovnice:
kde
cfr = součinitel tření
qp(ze) = maximální dynamický tlak v referenční výšce ze
Afr = plocha obtékaná větrem
Složka síly větru, která vzniká vlivem tření, se má vektorově sečíst s ostatními silami Fw,e (vnější tlak) a Fw,i (vnitřní tlak). Výsledné třecí síly působí výhradně ve směru sil větru rovnoběžných s vnějším povrchem.
Účinky tření větru na povrchu lze zanedbat, jestliže celková plocha všech povrchů rovnoběžných se směrem větru (nebo odkloněných o malý úhel od tohoto směru) je rovna nebo menší než čtyřnásobek celkové plochy všech vnějších povrchů kolmých k větru (návětrných a závětrných), viz [1], čl. 5.3 (4).
- Pro hladký povrch jako ocel nebo hladký beton je součinitel tření cfr 0,01.
- Pro hrubý povrch, například drsný beton nebo asfaltový šindel, platí součinitel tření cfr 0,02.
- V případě velmi hrubého povrchu, tj. vlnovek, žeber a drážek je třeba uvažovat součinitel tření cfr 0,04.
Referenční výška ze se má u stěn rovnat výšce h jejich horní hrany a u přístřešků výšce střechy.
Příklad vlnité stěny
Oblast větru 2
Kategorie terénu 2
cfr = 0,04
Délka d = 20 m
Referenční výška ze = 2,5 m
Příklad přístřešku s žebrovaným povrchem
Oblast větru 2
Kategorie terénu 2
cfr = 0,04
Délka d = 7 m
Šířka b = 4 m
Referenční výška ze = 3 m
Příklad haly s žebrovaným povrchem
Oblast větru 2
Kategorie terénu 2
cfr = 0,04
Délka d = 30 m
Šířka b = 10 m
Referenční výška ze = 5,5 m
Celková plocha všech povrchů rovnoběžných se směrem větru Atotal = 2 ⋅ 30 m ⋅ 4 m + 2 ⋅ 30 m ⋅ 5,22 m = 553,2 m²
Jako vzdálenost y od návětrných okapů nebo nároží se má uvažovat menší z obou hodnot 2 ⋅ b nebo 4 ⋅ h.