Pokud se chcete o požáru a jeho následcích dozvědět více, podívejte se na celý díl podcastu zde. Zde najdete také naše zdroje:
#032 Požár na letišti v Düsseldorfu
Letiště Düsseldorf
V dřívějším díle jsme mluvili o nedostatečné požární ochraně na BER. Tentokrát'se jedná o nejhorší požár na německém letišti: Nehoda na letišti v Düsseldorfu v roce 1996.
Z hlediska provozu je po Frankfurtu nad Mohanem a Mnichově třetím největším letištěm v Německu a zároveň nejdůležitějším hlavním dopravním uzlem ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. V roce 2021 ji využívalo asi 80 leteckých společností s více než 230 destinacemi v 65 zemích. Má také největší věž v Německu s výškou asi 85 metrů.
Co se stalo?
Jak jsme již ukázali v předchozích dílech, katastrofy se nestávají jen tak. Většinou jsou založeny na zřetězení několika chyb.
11 dubna 1996 byl na letišti poměrně klidný den. Jsou tu rekreanti, zaměstnanci a dva svářeči z dortmundské firmy. Do práce nastupují okolo 13:00 Práce na dilataci na příjezdové cestě nad květinářstvím je vlastně rutina. Přesto zde nechtěně dojde k závažné chybě: Je pravděpodobné, že na zavěšený strop kape horký bitumen. Návštěvníci květinářství zaznamenají zvláštní pach, ale uklidní je.
V 15:31 zavolal řidič taxislužby na letištní hasiče, protože na stropě viděl jiskru. Přijíždějí dva hasiči a elektrikář. Stále mají podezření na poruchu elektrického systému. Všimli si, že práce svářeče není zaregistrována.
Mezitím se v podhledu nepozorovaně rozvine doutnající požár. Jedná se o nedokonalé spalování s nedostatečným přívodem kyslíku a tím i nízkou teplotou hoření. Nevznikne tak skutečný požár, ale především kouř. Stavební materiál pomalu zuhelnatělo.
V 15:50 je akumulace tepla tak silná, že kyslík ve vzduchu dosáhne maximálního nasycení a dutina selže. Dochází k přeskoku. Celý strop o šířce 250 m je v plamenech.
Flashover je přechod požáru z počátečního rozvoje do plného požáru, když teploty překročí kritickou úroveň. Oheň se náhle šíří. Tento proces probíhá velmi rychle a je velmi nebezpečný. Flashovery jsou hlavní příčinou úmrtí hasičů při zásahu.
Požáry lze rozdělit do dvou fází:
a) Počáteční požár:
To zahrnuje počáteční fázi s počátečním zdrojem. hořlavé materiály, jako je v tomto případě polystyrén, se při svařování pravděpodobně vznítí. To pak vede k fázi doutnání, během které se oheň zahřeje na určitou mezní teplotu.
b) rozvinutý požár:
Po flashoveru následuje fáze plného požáru. Všechny hořlavé látky hoří s postupně se zvyšující teplotou až do dosažení maxima. Po vyhoření celého požárního zatížení začíná fáze ochlazování.
Na letišti si lidé všimnou velkého černého oblaku dýmu v terminálu A, který se rychle šíří. V této chvíli je v budově stále asi 2000 lidí. Oznámení z reproduktoru je vyzve k opuštění budovy. Propuká panika, jak se všichni snaží uniknout štiplavému kouři.
Byly zalarmovány záchranné složky taxikáře, které nyní mají za úkol zorganizovat co nejvíce hasičů. Už tak složité hašení požáru komplikovala skutečnost, že mnoho hasičů nezná budovu letiště. Záchranné složky mohou postoupit na příletovou úroveň až v 16:30
Telefonáty o pomoc přicházejí ze salonku Air France: Salonek nemá nouzový východ. Zaměstnanec letiště na místě ovšem neví, kde přesně se nachází. Proces je ještě obtížnější kvůli hustému kouři.
Výtahy se také ukazují jako nebezpečný zdroj chyb: Dostanete se přímo do příletové haly. Jakmile se dveře otevřou, zasáhne cestující smrtící kouř.
Při požárech obvykle umírají lidé na následky nadýchání se kouře a dusí se. Kouř obsahuje jedovaté látky, jako například oxid uhelnatý. To rychle vede k bezvědomí a může dojít například k toxickému plicnímu edému.
O čtyři hodiny později se požár na letišti podařilo dostat pod kontrolu. Ve službě byly tisíce záchranářů z celého Severního Porýní-Vestfálska. Na vzletové a přistávací dráze bylo zřízeno provizorní zařízení první pomoci.
Při této katastrofě zemřelo 17 lidí a 88 dalších bylo těžce zraněno. Francouzskému hostu se podařilo vymanit se z Air France Lounge tak, že rozbil okno a vyskočil ven. Utrpěl vážná zranění, ale záchranáři byli okamžitě na místě. Další obchodník přežil na toaletě a byl posledním člověkem, který byl zachráněn před požárem.
Jak mohlo k nehodě dojít?
Jak už to tak bývá, byla tato katastrofa řetězem omylů a nešťastných okolností. Svářeči nedodržovali předpisy, nepřipravili se řádně a práci nepřihlásili. Normálně by tam měl být hasič.
Terminál byl otevřen v roce 1977. Koncept požární ochrany, jak je dnes běžné, v té době ještě neexistoval. Závažné chyby byly také při výběru materiálu: Pro úsporu nákladů byl při izolaci podhledu použit rychle hořlavý materiál, který podporoval šíření požáru. K rychlému rozšíření přispělo také vyztužení větracích systémů. K šíření kouře přispěla také klimatizace, která se dostala i do oblastí, které ve skutečnosti nebyly zasaženy.
Ze salonku Air France nebyly žádné hasicí zařízení, žádné požární dveře a jak již bylo zmíněno, žádné únikové cesty. Vzhledem k rozdílným rádiovým frekvencím hasičských jednotek dorazila většina záchranných složek velmi pozdě. Kromě toho nebyly k dispozici žádné stavební plány pro zasahující hasiče.
Zkušební verze
Požár způsobil škody asi za miliardu marek. Proces byl zahájen v prosinci 1999. Šlo to ovšem velmi pomalu a mnoho se pokazilo.
Obžalováno bylo celkem devět lidí, včetně architektů, manažerů, svářečů a požárních dozorů. Po pěti a půl letech byl ovšem proces předčasně ukončen.
Po osmi měsících se ukázalo, že laický soudce byl alkoholik. Další laický soudce byl obviněn ze žhářství v jiné souvislosti. Obsazení soudu muselo být přeorganizováno pro nový proces. Proto byl soud po 89 dnech předčasně ukončen, aniž by byl někdo odsouzen. Celkem museli obžalovaní zaplatit pouze 6 000 až 40 000 marek v závislosti na svých příjmech. Žádný z obžalovaných nebyl v rejstříku trestů ani jednal úmyslně. Pokud by se v tomto procesu pokračovalo, náklady by se vyšplhaly do nebes, které v té době již dosáhly tří milionů marek.
Jeden odborník došel k závěru, že kdyby byl požár detekován o 20 minut dříve a byly by vypnuty výtahy, mohla by být celá hala evakuována rychleji. Pak by se pravděpodobně nikomu nic nestalo.
Důsledky katastrofy
Letiště Düsseldorf je po rekonstrukci považováno za jedno z nejbezpečnějších na světě. Bylo investováno asi miliarda marek, z čehož 30 % šlo do požární ochrany. Na letišti byla postavena pamětní místnost pro oběti nehody.
Protipožární bezpečnost je nesmírně důležitá pro odvrácení a předcházení katastrofám, jako je tato. V Německu jsou stanoveny následující cíle ochrany: Ochrana před požárem a kouřem, záchrana osob a zvířat a účinné hasicí práce. Rozlišuje se mezi preventivní a obrannou požární ochranou. Defenzivní požární ochrana zahrnuje veškerá opatření, která jsou prováděna v případě požáru, například hasičským sborem a použitím hasicích zařízení. Při rekonstrukci letiště byla věnována zvláštní pozornost preventivní požární ochraně. Tím se zabrání šíření požáru. Patří mezi ně požární ochrana konstrukcí s únikovými cestami, výběr správných stavebních materiálů atd. a organizační požární ochrana, např. B. poplachové a požární plány.
Na letišti byla instalována moderní požární signalizace. K dispozici je také téměř 15 000 optických hlásičů kouře a tepla a více než 80 ručních tlačítkových hlásičů. Profesionální systém odvodu kouře je automaticky řízen systémem požární signalizace, stejně jako výtahy, které po nahlášení požáru vyjedou do bezpečného podlaží a nelze je dále používat. Nejlepší možná koncepce únikových cest zajišťuje bezpečnost, stejně jako hasicí zařízení, požární dveře a odpovídající školení zaměstnanců.
To je jen malý pohled na množství opatření, která zajistila letiště Düsseldorf po rekonstrukci. Pokud jde o koncepci požární ochrany, vyplynulo z katastrofy mnoho ponaučení. Obecně je požární ochrana v Německu nyní optimalizována tak, aby se podobným nehodám zabránilo a doufejme, že jsou zcela minulostí.