Tento dialog nabízí různé možnosti pro posouzení mezního stavu použitelnosti. K dispozici ho máme pouze v případě, že jsme v záložce Mezní stav použitelnosti dialogu 1.1 zadali příslušné údaje (viz kapitola 2.1.2).
Ve sloupci A lze deformaci vztáhnout na jednotlivé pruty anebo sady prutů. Všechny pruty z jedné sady prutů musí mít jednotnou orientaci a natočení. Jen tak lze správně určit složky deformace.
Ve sloupci B vyplníme čísla posuzovaných prutů nebo sad prutů, příp. je můžeme vybrat po kliknutí na tlačítko 
graficky v pracovním okně RFEMu či RSTABu.
Odpovídající vztažná délka se pak vyplní automaticky ve sloupci D.
Jedná se přitom o délku vybraných prutů, resp. sad prutů.
V případě potřeby lze dané hodnoty upravit, pokud zaškrtneme políčko Ručně ve sloupci C.
Ve sloupci E uvedeme rozhodující směr pro posouzení deformace. Vybrat lze směry lokálních os prutu y a z (resp. u a v v případě nesymetrických profilů).
Ve sloupci F lze zohlednit nadvýšení. Směr nadvýšení lze obecně stanovit v dialogu Detaily v záložce Použitelnost (viz obr. 3.4). Pokud nadvýšení vztáhneme k „silné“ hlavní ose y, resp. u, v nadpisu sloupce se zobrazí wc,y, resp. wc,u. Nadvýšení je kladné, pokud směřuje proti lokální ose prutu z (běžný případ, pokud globální osa Z míří dolů). Nadvýšení se zohledňuje pouze u kvazistálých návrhových situací (viz kapitola 2.1.2).
Pro správné stanovení mezních deformací má rozhodující význam také typ nosníku. Ve sloupci G můžeme vybrat buď nosník nebo konzolu. V případě konzoly určíme, který konec nebude podepřen.
V záložce Použitelnost dialogu Detaily máme možnost stanovit, zda budou deformace vztaženy na výchozí nedeformovanou konstrukci nebo na posunuté konce prutů, resp. sady prutů (viz obr. 3.4).