Způsoby modelování
Konstrukci modelujeme nejlépe přímo v programu RFEM. Postupovat můžeme dvěma různými metodami. Zaprvé můžeme konstrukci modelovat jako stěnovou konstrukci, zadruhé jako model s tělesy. Obě varianty mají své výhody. Při první z nich se vygeneruje méně konečných prvků, takže lze očekávat kratší dobu výpočtu a náročnost modelování se jeví jako velmi nízká. Na druhé straně modelování konstrukce jako těles umožňuje přesně vystihnout chování konstrukce při použití například vrstveného skla (smykové spřažení). Obě varianty připouští rovné i zakřivené tvary. Doporučujeme proto předem zvážit, jaké požadavky na výpočet klademe, a podle toho zvolit způsob modelování.
Možnosti modelování podpor
Upevnění skleněných zábradlí bez další rámové konstrukce se provádí vetknutím nebo upnutím ve spodní části tabule. Toto vetknutí lze v programu RFEM modelovat pomocí pružin. Další možnost by také bylo zadat pevné liniové podpory, důsledkem by ovšem mohlo být příliš vysoké zatížení v oblasti podepření. Ve skutečnosti je třeba uvažovat poddajnost při vetknutí, a proto se doporučuje modelování pomocí poddajných pružin.
Zatížení a vyhodnocení výsledků
Zatížení od vlastní tíhy i vnějších vlivů, jako například vodorovná užitná zatížení, lze na konstrukci nanášet v různých zatěžovacích stavech a kombinovat je s příslušnými součiniteli spolehlivosti. Vlastní tíha se v programu interně stanoví na základě měrné hmotnosti použitého materiálu a standardně se zařadí do zatěžovacího stavu Vlastní tíha. Přídavná zatížení lze v systému zadat jako bodová, liniová nebo plošná zatížení.
Při vyhodnocení výsledků se porovnávají působící tahová napětí v konstrukci. Sklo má tu vlastnost, že vykazuje velmi vysokou pevnost v tlaku, je ovšem velmi křehké při působení napětí v tahu. Proto se při posouzení analyzují pouze tahová napětí. Ta je třeba posuzovat nanejvýš pečlivě. Místa singularity se nesmí opominout ani zanedbat. Dále bychom se měli pokusit odstranit tato místa ze systému zahuštěním sítě KP nebo úpravou geometrie, aby nevznikly škody v důsledku poddimenzování.