Více hlíny pro (životní) prostředí
Stephan Egginger původně studoval ekologické a energetické technologie v Rakousku. Poměrně brzy se tedy zaměřil na alternativní energie a energeticky úsporné stavby. Dále ještě vystudoval stavební biologii a doškolil se na energetického poradce. Celkem pěkný rozsah, zdá se nám!
Nyní je jednatelem a odpovídá za prodej, organizaci a výrobu stavebních materiálů. Jeho společnost sídlí v Malchingu (Dolní Bavorsko) a specializuje se na prodej přírodních stavebních materiálů, zejména hlíny. Svou hlínu dokonce sami těží a radí při různě velkých projektech s využitím tohoto prvotního stavebního materiálu.
01
Těžba hlíny
Co je to hliněná stavba?
Ve skutečnosti je to souhrnné označení pro „stavbu z hliněných stavebních materiálů“. Staví se celé domy z hlíny? I když je to možné - a také v mnoha zemích běžné - v našich zeměpisných šířkách nemusí být něco takového úplně smysluplné. Dusaná hlína a nepálené hliněné cihly se například výborně hodí pro jednotlivé stěny. Hlína se používá především jako stavební materiál při výstavbě interiérů.
Zde se nabízí mnoho možností využití, například:
- Suchá stavba s hliněnými stavebními deskami
- Hliněná omítka
- Hliněné výplně
- Hliněné barvy
- Ostatní historické hliněné stavební technologie (pro památkově chráněné objekty)
Vlastnosti hlíny jako stavebního materiálu
V závislosti na tom, o jaký typ hliněné stavby se jedná, se využívají různé vlastnosti. Hlína je sama o sobě velmi těžkým stavebním materiálem, s čímž je třeba počítat právě ve statice, například při nástavbách. Dále je hlína poměrně pevná v tlaku, podle toho, o jakou směs nebo produkt se jedná.
Je také zajímavé, že hlína prokazatelně zlepšuje vnitřní klima. Tento stavební materiál je schopen absorbovat velké množství vlhkosti ze vzduchu a pomalu ji zase uvolňovat. Vyboulené obkladačky nebo okna v koupelně? S volnými hliněnými povrchy je něco takového již minulostí. Také v ložnici vede tento účinek k tomu, že se vzduch nejeví tak rychle „zatuchlý“ nebo spíš „vydýchaný“. Protože i to souvisí s vlhkostí vzduchu.
Zůstaňme u tématu vlhkosti. Stephan nám vysvětluje, že hlína se stává skutečně pevná až po vyschnutí. Při zpracovávání se mísí s vodou, a tím měkne. Poté ji lze použít například jako omítku na stěnu. Zvláštností hlíny je, že na sebe hydraulicky neváže vodu, jako například cement. Tato voda opět uniká ze směsi vypařováním a zanechává po sobě pevný, suchý materiál.
- "Působivé je, že hlína je reverzibilní."
Tato poznámka nás samozřejmě přiměje napnout uši a Stephan to dále rozvádí. Vysušená hlína může přidáním vlhkosti opět změknout. Je tedy možné, a také zcela běžné, hliněnou omítku dokonce i u 100 let starých domů oklepat ze stěn do kbelíku a smíchat ji znovu s vodou na novou hliněnou omítku. Hlína je tak neomezeně recyklovatelná!
Jelikož je hlína rozpustná ve vodě, není samozřejmě v našich zeměpisných šířkách příliš vhodná pro venkovní použití. Deštěm by byl materiál neustále odnášen. Proto se hlína například na fasádách používá hlavně tam, kde téměř nikdy nebo vůbec neprší. Ve střední Evropě je jen velmi málo historických budov, kdy se hlína použila na jejich vnější část - tehdy pravděpodobně proto, že chyběly alternativy, domnívá se Stephan.
- „Hlína patří dovnitř, ne ven.“
Historie hliněných staveb
Spolu s kamenem a se dřevem patří hlína k nejstarším stavebním materiálům, které doprovázely lidstvo. Proto má hlína jako stavební materiál historii, která sahá až k našim počátkům. Dobrým příkladem toho jsou jihoafrické kulaté chatrče, které odnepaměti chránily své obyvatele před okolním světem. Také ve střední Evropě se až do 40. let 20. století hodně stavělo z hlíny. Teprve po druhé světové válce byla hlína postupně vytlačována modernějšími stavebními materiály.
Zejména od 1960/70 bylo u našich hrázděných domů nahrazována hlína cementem. Jaký byl přitom problém?
- „Najednou se po 10-15 letech poškodilo více hrázdění než za tři sta let předtím.“
Důvod? Poměrně jednoduchý: Hlína pohlcovala ze dřeva v hrázděné konstrukci vlhkost, a zakonzervovala ho tak. Konstrukce tak vydržela mnohem déle, tedy dobrých 300-400 let, aniž by se muselo cokoliv obnovovat. Pro novostavby to samozřejmě není nijak zvlášť zajímavé. Asi teprve v posledních 20 letech se hlína pro své ekologické a zdravotní aspekty začala ve stavebnictví více používat.
Proč je tu sláma?
Zejména na historických budovách se často setkáváme s tím, že se s hlínou mísila sláma. Ptáme se tedy: Proč to tak je? Stephan nám vysvětluje, že hlína je přísně vzato pojivem - podobně jako vápno a cement. V čisté hlíně by se při vysychání objevovaly trhliny a navíc by také celkem špatně izolovala. Pokud tedy i dnes chceme stavět ekologicky, přidáváme písek a přírodní vlákna. Například nasekaná sláma dodává hliněnému produktu určitou pevnost v tahu.
Při větším podílu sekané slámy nebo keramzitu či pilin se výrazně zlepšují izolační vlastnosti hliněné směsi. Zejména v případě hrázděných domů se proto také často pracovalo s takovými směsmi.
- "Hrázděné domy byly takříkajíc nízkoenergetickými domy středověku."
Má hlína budoucnost v moderním stavebnictví?
Zde Stephan říká zcela jasně: Ano! A také nám vysvětluje proč. Jsou to právě dobré vlastnosti pro vnitřní klima, které činí hlínu jako stavební materiál tak jedinečnou. Ať už v koupelně nebo v ložnici: „Vydýchaný“ vzduch, vyboulené rámy oken i obklady a plísně zde vůbec nemají šanci. Hliněná omítka velmi spolehlivě a ve velkém množství absorbuje vlhkost a poté ji po několik hodin zas pomalu uvolňuje.
Dokonce i když do interiéru proudí suchý vzduch nárazovým větráním, hlína to opět vyrovnává na zdravou relativní vlhkost vzduchu postupným uvolňováním pohlcené vlhkosti. Klima v místnosti tak zůstává neustále příjemné - do jisté míry se tedy jedná o přirozené klimatizační zařízení. Hlína je proto zvláště vhodná do interiéru v obytných domech, ve školách nebo v administrativních a kancelářských budovách.
Hliněné produkty jsou jen o něco dražší než běžné stavební materiály. Větší je oproti tomu náročnost zpracování. A konečně hliněná směs potřebuje o něco déle, aby vyschla. Stephan předpokládá, že pravděpodobně proto je v současnosti jen několik firem, které nabízejí hliněné omítky nebo podobné hliněné produkty. Právě s ohledem na ekologii a udržitelnost se bude ale trend určitě ubírat tímto směrem. Také u větších objektů proto bude hlína jistě nabývat na významu.
Stephan by si přál, kdyby také pro ekologické materiály, jako jsou hliněné vnitřní omítky, byly dotace od státu. Hlína se přece nemusí pálit. Zde se tedy nepoužívají žádná fosilní paliva a nevzniká žádný nebo jen velmi málo CO2.
Ve stavebnictví považuje za nejkritičtější rozložitelnost a likvidaci. Hlína a další ekologické stavební materiály mají oproti cementu a plastům prostě tu výhodu, že se dají recyklovat. Velký potenciál vidí například v přestavbách stávajících budov s využitím ekologických materiálů. S tím se dá plně souhlasit!
Stephane, jaká je tvoje oblíbená stavba?
Jako každého z našich hostů se nakonec Stephana ptáme, která stavba se mu zdá obzvlášť působivá. A není to hliněná stavba, kterou uvádí. Místo toho má na mysli jinou velmi zajímavou stavbu.
- "V Helsinkách je Skalní chrám. Je to naprosto úžasná stavba, vytesaná do skály."
Opravdu skvělá volba, kterou naprosto chápeme. Děkujeme, že jsi nás navštívil!