Jak dokládají zkušenosti naší technické podpory, především při používání hladin na pozadí vznikají často při modelování nepřesnosti anebo se dostávají do modelu již při importu. Větší mezery v modelu, které plynou především z převodu těles na pruty nebo plochy, jsou zpravidla zřetelné již na první pohled. Pokud je ovšem odchylka souřadnic uzlů minimální, což je častěji případ modelování s hladinou na pozadí vzhledem k vysokému počtu úchopových bodů, je jejich vyhledání obvykle o něco složitější. Užitečným nástrojem jsou přitom funkce pro kontrolu modelu.
Zvláštní funkci, která se nabízí pro „identické uzly“ jak při „kontrole modelu“, tak při „regeneraci modelu“, představuje sloučení blízko sebe ležících uzlů. Budeme se jí podrobněji zabývat níže.
Je zřejmé, k čemu tato funkce v zásadě slouží: Pokud je vzdálenost mezi dvěma uzly menší než zadaná tolerance, sloučí se. Abychom mohli tuto funkci názorně předvést, definujeme uzly tak, jak vidíme na obr. 02 vlevo. Na každém uzlu zadáme také uzlové zatížení, aby byl účinek sloučení uzlů více zřejmý.
Vzdálenost ve vodorovném směru je vždy 0,1 m. Pokud nyní nastavíme pro regeneraci modelu toleranci větší nebo rovnou 0,1 m, uzly se sloučí (viz obr. 02 vpravo).
Je zjevné, že číslování uzlů hraje roli v tom, který z uzlů se posune nebo smaže. Ve spodní řadě je uzel č. 1 výchozím uzlem, neboť jeho číslo je nejnižší. Proto program hledá v jeho blízkosti další uzly v zadané toleranci. Uzel č. 2 spadá do této vzdálenosti, a je tedy sloučen s uzlem č. 1. Uzel č. 3 zůstává na svém původním místě, protože uzel č. 2 již neexistuje a vzdálenost k uzlu č. 1 přesahuje zadanou toleranci. Podobně pak program hledá v blízkosti uzlu č. 3 další uzly. V důsledku toho se uzel č. 4 sloučí s uzlem č. 3.
Abychom prokázali, že souřadnice nejsou rozhodujícím faktorem pro daný postup, pořadí uzlů jsme v druhé řadě změnili. Prostřední uzel byl v tomto případě sloučen s uzlem vpravo. V horní řadě se nachází výchozí bod uprostřed. Výsledkem je sloučení obou sousedních uzlů s prostředním uzlem.
Tímto jsme objasnili zákonitosti dané funkce. Jaké jsou důsledky v případě použití funkce v praxi? Podobné nepřesnosti jsou poměrně časté při připojování ztužidel k ostatním částem konstrukce. Tento případ je zjednodušeně znázorněn na následujícím obrázku.
Při kontrole identických uzlů v modelu s příslušným nastavením tolerance lze takové nepřesnosti nalézt a opravit. Abychom mohli danou funkci použít tak, jak potřebujeme, můžeme si zobrazit čísla uzlů. Teprve pak lze zajistit, aby byla do rámového rohu protažena diagonála a aby nebyl zešikmen sloup včetně příčle. Postup ještě jednou ukazujeme v příslušném videu.
Databáze znalostí