Sklon ve stupních

Deskový nosník představuje hospodárnou volbu pro velkorozponové konstrukce. Ocelový deskový nosník s I-profilem má obvykle stojinu vysokou pro maximalizaci smykové únosnosti a oddělení pásnic, ale tenkou pro minimalizaci vlastní tíhy. Vzhledem k vysokému poměru výšky k tloušťce (h/t_w ) mohou být pro vyztužení štíhlé stojiny zapotřebí příčné výztuhy.

Výpočet složitých konstrukcí metodou konečných prvků se obecně provádí pro celý model. Nicméně stavba takovýchto konstrukcí je proces, který probíhá ve více fázích a konečného stavu budovy je dosaženo přidáváním jednotlivých konstrukčních částí. Abychom se vyhnuli chybám při výpočtu celkových modelů, je třeba zohlednit vliv stavebního procesu. V programu RFEM 6 je to možné pomocí addonu Analýza fází výstavby (CSA).

V tomto příspěvku si na praktickém příkladu ukážeme, jak v programu RFEM 6 vygenerovat zatížení, které se pohybuje po mostě.

Přídavný modul RF-MOVE/RSMOVE nezobrazuje tabulky výsledků: Vytvořené zatěžovací stavy včetně zatížení lze zkontrolovat v programu RFEM/RSTAB. Popis jednotlivých pohyblivých zatížení je odvozen z příslušného čísla přírůstku zatížení.

Označení v programu RFEM/RSTAB je ovšem možné upravit. Veškerá vstupní data se mohou exportovat do MS Excel.

Různé zatěžovací stavy lze vytvořit jediným kliknutím. Po skončení generování se zobrazí čísla vytvořených zatěžovacích stavů a kombinací výsledků.

Sady prutů s pohyblivým zatížením se vyberou graficky v modelu RFEM/RSTAB. Na jednu sadu prutů je přitom možné nechat působit několik různých typů zatížení současně.

Zadáním první polohy zatížení lze přesně zobrazit zatížení vstupující do dráhy sledu prutů. Stejným způsobem lze stanovit, zda se pohyblivé zatížení skládající se z různých zatížení může pohybovat za konec sledu prutů (most) nebo ne (jeřábová dráha).

Přírůstek jednotlivých poloh zatížení je dán počtem zatěžovacích stavů vygenerovaných v programu RFEM/RSTAB. Zatížení lze také přidávat do již existujících zatěžovacích stavů programu RFEM/RSTAB, takže není nutná žádná další superpozice. K dispozici je několik typů zatížení, například osamělá, lineární a lichoběžníková zatížení, dvojice zatížení a několik konstantních osamělých zatížení.

Zatížení je možné aplikovat v lokálním i globálním směru. Aplikace se může vztahovat na skutečnou délku prutu nebo na průmět v globálním směru.